MÁ RODINA A JINÁ ZEMĚTŘESENÍ

Autor: Ivan Kraus (*1.3.1939)
Vydala: Academia, Praha 2005

Děj:

Povídky v této knížce jsou souborným vydáním 4 knih. Jde o knížky To na tobě doschne, Prosím tě, neblázni!, Číslo do nebe a Rodinný sjezd.

V první části knihy je autorův humorný pohled zaměřený na jeho rodinu, ve které vyrůstal. Postavy i události mají základ v reálném životě, a tak se čtenář seznámí s celou rodinou Ivana Krause - sestrami Eliškou a Kateřinou, bratry Michaelem a Janem, rodiči a všemi jejich příbuznými, kteří většinou emigrovali ještě před válkou, během ní, anebo po ní. Takto početná rodina měla poměrně hodně kuriózních až absurdních zážitků; stačilo, když se třeba jen chystali někam na hory nebo na výlet. Název celé části knihy - To na tobě doschne - je inspirován právě cestováním autorovy rodiny. Jejich maminka často den před odjezdem prala všechno potřebné prádlo, do noci ho pak žehlila, aby uschlo, ale přesto pak celá rodina jela ve vlhkých věcech, které samozřejmě doschnout nestačily :o). O nic míň vtipné bylo taky to, když autor popisoval různost povah všech členů rodiny a jak se spolu snažili vycházet.

Ve druhé knize - Prosím tě, neblázni! - se děj posunul o několik let dopředu, kdy už byl Ivan Kraus ženatý a žil v Paříži. Popisuje tu příhody s jeho ženou, která se (jak sám píše) neustále něčím dusila, něco někde zapomínala a hrozně ráda stěhovala nábytek nejen v bytě, ale i mezi příbuznými a známými :o) Když maželka na týden odjela, snažil se autor uspořit zbytečně vynaložený čas na úklid, až nakonec jedl jídlo přímo z konzerv, spal oblečený a v noci se moc nevrtěl, aby ráno nemusel postel stlát. Když se pak vrátila jeho žena domů, ulevilo se mu, že zase bude moct žít normálně :o) Věnoval se třeba výchově jejich nového psího člena rodiny nebo tomu, jaké můžou získat daňové výhody.

Číslo do nebe je opět plná kapitol, ve kterých se autor vrací do svého dětství a popisuje život jejich velké rodiny. Vzpomíná mj. na svého strýčka, který mu jednou z ciziny poslal kabát a příšerný žluto-černý pruhovaný oblek, jindy zase vrzající boty anebo látku na pyžamo, které hrozně škrábalo a nedalo se v něm spát. Jeho maminka byla za všechny ty dárky ze zahraničí ráda, aniž by tušila, jaké "utrpení" to jejímu synovi způsobuje. V obleku si připadal jako zebra, o kabátu měl pocit, že váží nejmíň metrák a boty vrzaly tak, že ho bylo všude z daleka slyšet :o)

Poslední část knížky, Rodinný sjezd, je z doby, kdy už nejen autor, ale i jeho sourozenci, byli po emigraci roztroušení po celém světě a snažili se nějak dorozumívat s rodiči a dědou, kteří zůstali v Praze. Jejich matka byla z války zvyklá psát dopisy v šifrách, a protože nechtěla, aby korespondence se Západem nějak komplikovala život Janovi, který neemigroval a chtěl v Praze studovat, vymýšlela různé šifry a tajná jména pro všechny členy rodiny. Kvůli větší bezpečnosti často jména a šifry měnila, a tak někdy ani adresáti její pošty netušili, co jim tím chtěla sdělit :o) Jeden z příbuzných byl pokřtěn krycím jménem Mickey Mouse a prý ještě dnes, tolik let po revoluci, kdy se už celá rodina může setkávat i tady v Čechách, používá z legrace svoje tajné jméno :o)

Hodnocení:

Je to první knížka od Ivana Krause, kterou jsem přečetla a už po prvních stránkách jsem věděla, že zdaleka nebude poslední. U čtení jeho rodinných příběhů jsem se hodně pobavila, protože většina příhod byla úplně absurdní a přitom jakoby psal o všech rodinách, které znám. Moc se mi líbí autorův humor a také to, jak dokáže na věci nahlížet s nadhledem a vtipem. Umí si také dělat srandu sám ze sebe a celá knížka tak působí moc milým dojmem. Myslím, že jsem "objevila" dalšího autora, na kterého nedám dopustit :o)