Slovo Ex libris by se dalo přeložit jako "z knih", "z knihovny" nebo se také používá výraz "knižní značka". Jedná se v podstatě o malou nálepku nebo nalepený štítek, kterým si majitelé knih označují právě ty svoje. Dříve vznikala Ex libris v dílnách různých uznávaných umělců (např. Mánes, Aleš, Braunerová, Bubeníček, Mucha), a tak není divu, že se z toho stal objekt sběratelského zájmu mnoha nadšenců. Mít svou knižní značku patřilo dříve k prestiži a dobrému jménu šlechtického rodu, což ale neznamená, že by Ex libris používali jen bohatí lidé.

Nejstarší známé Ex libris je z roku 1470 z Německa a nejstarší české patří prý Jiřímu z Poděbrad - je to ručně malovaná a kolorovaná kresba českého erbu se lvem s královskou korunou v červeném poli. Ex libris je důležité i z historického hlediska, protože například díky Ex libris Petra Voka z Rožmberka se zjistilo, že jeho knihovna byla v roce 1648 coby válečná kořist odvlečena Švédy a dodnes se její část údajně nachází v knihovně ve švédské Uppsale. Vydá-li se tedy historik po stopách zmizelých knih osobností dřívějších časů, může se o jejich původním majiteli dozvědět spoustu zajímavých a třeba i dosud nezvěřejněných skutečností.

Před druhou světovou válkou bylo známo, že největší sbírku - více jak 100.000 exemplářů - vlastní British museum v Anglii, kde byl také založen v roce 1891 první spolek sběratelů Ex libris.

Vychází také časopis KNIŽNÍ ZNAČKA, který se touto problematikou zabývá. Na jeho webu najdete i spolek sběratelů ex libris a celkem obsáhlou galerii.