| Knihovna |
|
|
| Spisovatelé |
|
|
| Literatura |
|
|
| O čaji |
|
|
| Ex libris |
|
|
| ... a navíc |
|
|
|
SLOVNÍK LITERÁRNÍCH POJMŮ
Ab medias res – vypravování, kdy je začátek ve středu příběhu
Aforismus – jedna věta vystihující obecná moudra, zkušenosti vtipnou formou
Aliterace - náslovný rým; opakování stejných hlásek na začátku verše, strofy (např. „Potkal potkan potkana pod kamenem pod kamenem“)
Alegorie (jinotaj) - utajený smysl, který se v díle skrývá (bajky)
Anafora – opakování stejného slova na začátku verše nebo strofy ( „ Darmo,… Darmo,…„ )
Apel – výzva (politická, bojovná) – chce něco změnit
Apokryf - nepravý, podvržený text anebo text oficiálně neuznávaný
Archaismus - zastaralý výraz
Asonance – zvuková shoda ve verších, pouze koncových samohlásek (např. Láva - Sála)
Báje (mýtus) - vymyšlené vypravování, kterým si dávnověcí lidé vysvětlovali některé přírodní jevy jako působení nadpřirozených bytostí a bohů (báje Řeků)
Bajka - příběh, ve kterém vystupují zvířata a jednají jako lidé (jinotaj)
Balada - lyricko - epická báseň se smutným dějem a často tragickým koncem
Burleska - latinsky burla = tretka, italsky burlesca = fraška, žert. Nazývá se tak útvar založený na obhroublé komice a zlehčování, zesměšňování vznešených témat.
Bylina - vyprávění o hrdinských činech bohatýrů (ruské lidové epické písně)
Činohra - tragikomedie
Dialektismy - slova z nářečí
Dialog - rozhovor
Drama - divadelní hra
Dramatik - autor divadelní hry
Du – forma - vypravování ve 2. os. j.č. (ty), např. „Přišel jsi sám a hned jsi to pochopil“
Ekloga - pastýřská píseň
Elegie – původně báseň (Řím – válečné, politické téma), dnes žalozpěv
Epanastrofa - poslední slovo verše se shoduje s prvním slovem následujícího verše
Epické dílo (epika) - vypravuje příběh, má děj (pohádky, povídky)
Epifora – opakování stejného slova na konci verše
Epigram – původně věnování / nápis na budově, náhrobku = vysvětlení; dnes krátké satirické obvykle čtyřverší (kritika – výrazná pointa)
Epilog - doslov, závěr
Epitaf - nápis na náhrobek (např.: Zde leží Jiří Wolker, básník, jež miloval svět ... zemřel mlád 24 let.)
Epiteton - básnický přívlastek
Epizeuxis – opakuje se v jednom verši jedno slovo (např.: Koulelo se, koulelo červené jablíčko)
Epizoda - drobná příhoda
Epos - rozsáhlá epická báseň, veršovaná skladba, děj je prokládán vedlejšími příběhy, je několik druhů eposu: a) hrdinský epos – nejstarší, nejčastější; b) rytířský epos – středověk; c) historický epos – kolektiv; d) duchovní epos – náboženství; e) směšnohrdinský – parodie na hrdinský epos
Er – forma – vypravování ve 3. os. (on/ona/ono), autor píše z hlediska pozorovatele (Anna přišla domů)
Exempla - příběhy, kterými kazatelé ilustrují zásady mezilidského vztahu
Fablieaux - komická veršovaná povídka
Fejeton – literární žánr v publicistice, nepříliš rozsáhlý, který je většinou zaměřený k aktuálním problémům doby
Figury – různé typy opakování hlásek nebo slov v básních
Gnóma – krátké obvykle trojverší; obecně platná zkušenost, moudro (pořekadlo)
Gradace – stupňování děje
Groteska - groteskno (jako zvláštní odrůda komična) se uplatňuje v literatuře (ale i v divadle, výtvarném umění a filmu) dosti často, protože svým podivným sepětím tragiky a komiky umožňuje velmi výrazné a působivé osvětlení skutečnosti.
Humoreska - krátká povídka nebo novela líčící humorně nějaký příběh.Vyznačuje se úsměvným až rozmarným tónem.
Hymnus – chvalozpěv (konkrétní)
Hypotéza - domněnka, předpoklad
Chronologické vypravování - lineárně, jak šly události za sebou
Idea - základní myšlenka díla
Ich – forma – vypravování v 1. osobě (já), čtenář má pocit, jakoby vyprávěl autor o sobě (byl jsem tam prvně, …)
Ironie - použití slov v opačném významu, nádech výsměchu (např. "Ty jsi ale hrdina!" - když chceme říct, že dotyčný je zbabělec)
Komedie - veselohra
Kronika - zapsané události v časové sledu
Litanie – prosebná modlitba, časté opakování např. jména apod.
Litera - písmeno
Literatura – písemnictví, všechny písmem zaznamenané jazykové projevy; dělí se na věcnou (odbornou) a uměleckou (krásnou), pojem odvozený od latinského slova littera = písmeno;
Lyrika – postrádá děj, příběh, působí na city, je mimo čas, většinou ve verších (občas próza), subjektivní, používá metafory/přirovnání
typy lyriky: intimní (milostná, erotická), přírodní (krásy světa), apelativní (apel – výzva – politická, bojovná – chce něco změnit), společenská (vlastenecká)
Lyrické dílo - vyjadřuje dojmy, pocity a nálady, nemá děj (básně)
Metafora - nepřímé pojmenování skutečnosti na základě nějaké podobnosti (tvarové, zvukové...)
Monolog - promluva jedné osoby, samomluva
Nadsázka (hyperbola) - zveličování
Novela - je prozaický žánr kratšího nebo středního rozsahu podobně jako povídka, s níž se někdy zaměňuje nebo ztotožňuje. Od povídky (a také románu) se však liší tím, že se soustřeďuje na jeden poutavý příběh, který podává dramaticky sevřeně, bez popisu a epizod, a jež končí výrazným, často překvapivým závěrem (jakousi pointou).
Óda – chvalozpěv
Oxymóron – spojení dvou protikladných významů
Parodie - karikující a zlehčující napodobení díla (zesměšnění)
Personifikace - zosobnění, přenášení lidských vlastností na věci, zvířata, rostliny...
Poéma – rozsáhlá úvaha o historii, lásce nebo filosofii (např. Máchův Máj)
Poetika - nauka o formě lit. díla a o uměleckých prostředcích, které tu formu vytvářejí (zabývá se kompozicí, verši, rytmem, rýmem, stylem – způsobem vyjadřování)
Poezie - veršovaný text (básně)
Pohádka - vymyšlené vypravování, ve kterém vítězí dobro nad zlem
Pověst - vybájené vypravování o nějakém historickém místě, osobě nebo události
Povídka - kratší prozaický útvar s jednoduchou fabulí; má 1 hlavní děj, hlavní hrdina je stejný, nevyvíjí se; přestože její kořeny sahají do dávných dob vypravěčské ústní tradice, za dobu vzniku povídky jako žánru se považuje až začátek 19. stol.
Prolog - předmluva, úvod
Próza - neveršovaný text (povídka, román)
Přísloví - stručný výrok obsahující lidovou moudrost
Realistické dílo - podává obraz života, děj odpovídá skutečnosti
Refrén - opakování slova, věty, verše nebo sloky
Reportáž - novinářský útvar, kde jsou skutečné osoby, příběhy a místo děje životní pravdou
Retardace – zpomalení, zdržení děje
Retrospektivní vypravování – od konce příběhu
Román - rozsáhlé dílo, které zobrazuje životní příběhy většího počtu lidí; vznikl v renesanci (16. stol), složitě komponován děj, hlavní hrdina se vyvíjí
Romance - lyricko - epická báseň, radostná, se šťastným koncem
Romaneto - je novela s fantastickými motivy a zpravidla tajemnou zápletkou, založená na postupném odhalování záhady logickým nebo zdánlivě vědeckým vysvětlením (jejím tvůrcem je Jakub Arbes)
Romantické dílo - spisovatelé zobrazují, co by chtěli ve skutečnosti mít, berou látku více ze své obrazotvornosti
Rým - zvuková shoda koncových hlásek začínající poslední přízvučnou samohláskou na konci verše
Rýmová schémata: sdružený (aa bb cc dd), střídavý (abab cdcd), obkročný (abba cddc), postupný (abc abc), tirádový (aaaaaaa)
Sarkasmus = zesílená ironie
Satira - literární dílo užívající humoru a dalších forem komična k tomu, aby zaútočilo na různé nedostatky lidských charakterů nebo poměrů ve společnosti a vysmálo se jim. Smích satiry bývá břitký a hněvný.
Skica - náčrtek
Sloka - část básně (nejčastěji 4 verše)
Synekdocha - část pojmenovává celek nebo naopak (Nebyla tam ani NOHA = nikdo tam nebyl)
Tragédie - smutná hra s tragickým koncem
Trilogie - rozsáhlé dílo o třech obsahově souvisejících částech
Verš - jeden řádek v básni, může být Sylabotónický (předepsáno rozmístění přízvučných a nepřízvučných slabik), Bezrozměrný (1 verš = 1 věta) nebo Volný (nemá nic předepsáno)
Vypravěč - typy: objektivní (= neutrální, svědek, nekomentuje, nehodnotí - reportér, kamera, používali ho realisté); autorský (vypravěč – stvořitel, principál, všechno komentuje, hodnotí, tvoří děj, diskutuje sám se sebou, s postavami, se čtenářem, antiiluzivní epika – dává najevo, že to je výmysl); subjektivní (= personální, vypravěč – postava / účinkující, tvoří děj, je jeho účastníkem a komentuje ho)
Zvukomalba - napodobení zvuků slovy
Žalm – původně oslavné, žalostné, kajícné básně ve starém zákoně; dnes – biblický žalozpěv s náboženským motivem
Žánr - (z francouzského le genre [le žánr] = rod, druh) znamená jednak zobrazení typických scén ze života různých vrstev lidu (a to jak v malířství, tak v literatuře), jednak se jako žánry označují dílčí literární formy nebo typy (modely), vyznačující se určitými shodnými obsahovými i formálními znaky.
|
|
