ČERNÁ DIVIZNA

Autor: Karolína Světlá (24.02.1830 - 07.09.1899)
Vydalo: nakladatelství BLOK, 1994

Děj:

Děj této poměrně neznámé povídky se odehrává v horách kolem libereckého Ještědu. Hlavním hrdinou je mladý Kosmas, který žije se svou matkou v nejvýše položené chalupě nad vsí. Kosmaska už by ráda viděla syna ženatého, ale dívky ho nezajímaly a pohrdal jimi; staral se jen o kouzla, čáry a staré knihy, které zdědil po svém otci a podle nichž vyráběl nejen různé masti a lektvary pro nemocné, ale také se snažil uvařit pro sebe nápoj, díky kterému by se stal nesmrtelným. Chtěl se povznést nad lidskou ubohost.

Takový nápoj nesmrtelnosti ale směl vařit jen jednou do roka a potřeboval k tomu květ černé divizny, aby byly všechny suroviny kompletní. Marně se snažil natrhat diviznu sám; nikdy se mu nápoj nepodařil. Musel uznat, že bez toho, aby květy natrhala ruka nevinné dívky, se mu to nikdy nepodaří dokončit.

Proto mu přišlo vhod, když mu matka vyprávěla o mladé a krásné Borince ze vznešené rodiny, která prý Kosmase miluje a nikomu jinému nechce sloužit. Dovolil tedy staré Kosmasce, aby šla do chalupy, kde Borinka bydlela, a vyžádala pro svého syna její ruku, jak bylo v té době zvykem. Řekl ale také, ať vyřídí nevěstě i jejím rodičům, že se od něj nedočká žádných projevů lásky, protože se musí starat hlavně o své tajemné umění.

Borinku ani to neodradilo od svatby s Kosmasem, a tak se konal podivný obřad, kdy ženich zakázal hostinu, svatebčany i všechno, co by se na takovou svatbu patřilo. Konal se jen obřad.

Když se Borinka nastěhovala ke svému manželovi do chalupy, starala se o jeho matku a celé hospodářství, ale Kosmas ji přehlížel a jen s pohrdáním o ní někdy zavadil pohledem. Musel čekat další rok, než mohl nápoj nesmrtelnosti opět zkusit uvařit. Když ta doba utekla, čekal Kosmas, že se ukáže, jestli Borinka skutečně nelhala, když tvrdila, že je za ruku nevzatá a nepolíbená žádným mužem. Která dívka totiž utrhne černou diviznu a lhala o svojí neposkvrněnosti, na místě umře.

Poslal tedy svou mladou ženu do hlubokého tmavého lesa pro květy divizny a čekal na ní v chalupě. Když se dlouho nevracela, pocítil v srdci něco, co dosud ještě nepoznal. Už mu nezáleželo na čarovném nápoji, věděl, že se do Borinky zamiloval a doufal, že se jí nic nestalo.

Našel ji v lese pod srázem, kde zrovna divizna kvetla, ale nic se jí naštěstí nestalo. Držela květy v ruce a Kosmasovi už na nesmrtelnosti nezáleželo. Chtěl prožít dlouhý život se svojí ženou.

Hodnocení:

Tato povídka vyšla poprvé na pokračování v časopise Osvěta v roce 1877. Líbilo se mi, že měla rychlý spád a poměrně dobře se četla. Děj mi trochu připomněl román Kříž u potoka, kde šlo v podstatě o stejnou zápletku, kdy dívka z dobré rodiny zachránila svojí láskou muže, kterého si vzala.