DÁMA S KAMÉLIEMI

Autor: Alexander Dumas ml. (27.07.1824-27.11.1895)

Děj:

Píše se rok 1847 a příběh začíná aukcí majetku pařížské metresy Markéty Gautierové, která pár dní předtím zemřela na tuberkulózu. Do jejího bytu se na aukci přišly podívat i dámy z lepší společnosti, protože byly zvědavé, jak taková vydržovaná žena několika milenců žila. Mezi návštěvníky bytu byl i sám vypravěč tohoto příběhu, který si z Markétina zabaveného majetku vybral knihu Manon Lescaut, v níž bylo napsané věnování "Manon Markétě. Pokora." On sám Markétu osobně neznal, pouze se s ní párkrát potkal, ale dobře věděl, že právě jí se říkávalo "dáma s kaméliemi", protože tyto květiny měla každý večer v divadle - 25 dní v měsíci nosila bílé kamélie a 5 dní červené - a nikdo nevěděl proč. Žila si na vysoké noze, nevynechala jedinou pařížskou premiéru a její milenci jí pronajímali lóže v divadlech. Byla taky skutečně krásná a každý muž by dal cokoliv za to, aby mohla být i jeho metresou.

Tu knihu věnoval Markétě její obdivovatel a milenec Armand Duval, který ji bezmezně miloval. Vypravěč příběhu se s Duvalem brzy po aukci setkal a ten mu začal vyprávět celý svůj příběh o Markétě. Byl její smrtí hluboce zasažený a nemohl uvěřit, že je skutečně mrtvá. Dokonce byl potřebou mít důkaz o její smrti tak posedlý, že nechal její tělo exhumovat, aby se přesvědčil na vlastní oči a taky aby jí uložil do vznešenějšího hrobu než toho, kam se dávala těla pařížských prostitutek. Ten zážitek, kdy mrtvou Markétu spatřil, jím hrozně otřásl, až z toho onemocněl. Za dobu jeho léčení za ním chodil ten mladík, který na aukci vydražil Markétinu knihu, a stali se z nich přátelé. Při těch návštěvách mu Duval vyprávěl o Markétě ...

... poznal ji v divadle, kde se do ní bezhlavě zamiloval. Pak se dlouho neviděli a potkali se až po dvou letech. Armand myslel, že na ní zapomněl, ale sotva jí uviděl, znovu se v něm rozhořela touha po tom ji blíž poznat. Nechal se k ní zavést a brzy se z nich stali milenci. Ale Markéta si žila hodně nad poměry, a tak měla ještě další dva milence - hraběte a vévodu - kteří její finančně náročný život sponzorovali. Duval ji miloval skutečně čistou láskou a choval se k ní jako k dámě, navíc plnil všechna její přání a rozkazy. Markéta se do něj po nějaké době taky zamilovala a začala pociťovat únavu Paříží a divokým životem plným večírků, divadelních premiér a mužů, kteří jí platili za to, aby byla s nimi. Byla metresou už 6 let a navíc se jí stále zhoršovala tuberkulóza, a tak chtěla odjet odpočívat na venkov. Vévoda jí pronajal venkovský domek v Bougivalu a ona tam všechen čas trávila s Armandem a Prudence, která byla kdysi taky metresou. Vévoda se o Markétiným poměru s Duvalem dozvěděl a přestal jí dávat peníze na její honosný život.

Markéta zůstala v Bougivalu s Armandem šest měsíců až do chvíle, kdy ho přijel do Paříže navštívit jeho otec, kterému se doneslo, s kým a jak Armand žije a že chce dát na Markétiny dluhy veškerý svůj majetek, který mu zanechala matka. Setkali se v Armandově bytě v Paříži a pak ještě jednou, ale nepohodli se kvůli Markétě. Armand ji hájil, jeho otec byl proti tomu, aby dál žil s metresou a aby se zruinoval kvůli takové lásce. Když se pak Armand vrátil do Bougivalu, Markéta už tam nebyla. On se pak vydal zpátky do Paříže a u Prudence na něj čekal dopis, kde mu jeho milenka dávala sbohem se slovy, že už je patří jinému muži. Armanda to zdrtilo a odjel s otcem z Paříže.

Pak se do města zase vrátil a Markétě se mstil. Našel si jinou metresu a hodně hýřil, ale pořád ve skrytu duše trpěl pro lásku k Markétě. Pak odjel na cestu do Orientu s jedním přítelem a Markéta mezitím umírala dlouhých 6 týdnů téměř o samotě na tuberkulózu. V té době si psala deník, kde Armandovi všechno vysvětlila. Že ji o to, aby ho opustila, požádal jeho otec, který chtěl zachovat čest svojí rodiny; že ho milovala jako ještě nikoho a že ji láska k němu očišťovala a pomáhala jí zapomenout na její pohnutou minulost.

Když se Armand vrátil do Paříže, byla už Markéta mrtvá. Její deník mu předala Julie Dupratová, která s ní byla do poslední chvíle. On si tam všechno přečetl a pochopil, o to těžší pro něj ale její smrt byla.

Hodnocení:

Toto poměrně krátké dílko Alexandra Duma ml. se mi moc líbilo. Děj trochu připomíná Manon Lescaut, což bylo v knížce také několikrát naznačeno, a hlavní postava - Armand Duval - přesně zapadá do kritérií romantismu. Zápletka příběhu byla dost zajímavá a to, že autor převzal roli vypravěče něčeho, co jakoby zaslechl od Armanda, byl také zajímavý nápad. Čenář tak nabývá dojmu, že se tento příběh skutečně stal a prý to tak opravdu bylo. Podobný příběh lásky totiž prožil sám Dumas ml. s pařížskou metresou Marií Duplessisovou.