DOUŠEK JEDU

Autor: Arthur Rimbaud (20.10.1854 - 10.11.1891)

Děj:

V první části knihy se setkáme s překlady i originály Rimbaudových básní a črt, z nichž jsou asi nejdařilejší překlady českého básníka Vítězslava Nezvala. Druhá část knihy je tvořena životopisem tohoto slavného francouzského surrealisty, "prokletého básníka" Arthura Rimbauda. Byl ve svém dětství premiantem třídy a inteligenčně převyšoval svoje vrstevníky. Musel nedobrovolně chodit v naškrobené bílé košili a už to v něm vyvolávalo odpor. Bouřil se proti maloměšťáctví a svůj nesouhlas se světem demonstroval útěky od své matky do Paříže, k drogám a také poezii. Jeho verše jsou plné zla, smrti a nenávisti, ale je v nich i záblesk čehosi geniálního. Jaroslav Vrchlický o něm řekl: "Jeho verše jsou právě tak přeludné a geniální jako jeho život." Rimbaud utíkal ze špinavých ulic k čisté poezii, ale ani v ní nenacházel to, co hledal.

Hodnocení:

Kdybych si v této knize nepřečetla i Rimbaudův životopis, asi bych jeho veršům tolik neporozuměla. Jsou na můj vkus až příliš prosycené smrtí a zlem, i když samozřejmě ne všechny. Z českých autorů, kteří Rimbaudovu tvorbu překládali, tu najdeme např. již zmiňovaného Vítězslava Nezvala, Františka Hrubína, Karla Čapka, Jiřího Žáčka, S.Kadlece a další.

Ukázka:

Věčnost

Tak už se opět našla.
Co? Věčnost.
Jsou to moře, zašlá
se sluncem.
Ó, má strážná duše,
Šeptejme svůj slib,
Noci, jež zní hluše,
dne, jež nezní líp.

Tak se zbavíš zlosti,
souhlasů a tíh,
lidské poslušnosti,
poletíš jak víh ...

Z atlasových pecí
dýchá povinnost,
aniž možno říci:
Už je toho dost.

Není východiska,
není naděje,
člověku se stýská ...
jen klid prospěje.

Už se opět našla.
Co? Věčnost.
Jsou to moře, zašla
se sluncem.

(přeložil V. Nezval)