EVŽENIE GRANDETOVÁ

Autor: Honore de Balzac (20.05.1789 - 18.08.1850)
Vydalo: Lidové nakladatelství, Praha 1970
Název v originále: Eugénie Grandet
Překlad: Jaroslav a Růžena Pochovi

Děj:

Starý pan Grandet byl v Saumuru považován za velmi dobrého obchodníka, ale také se o něm vědělo, že je hodně lakomý a že svoji mladou dceru Evženii a její matku drží hodně zkrátka. Ony neměly ani tušení o tom, jak je jejich pán domu bohatý, a tak jim nevadilo, že žili všichni v tak chudých poměrech. Matka i Evženie byly dobré křesťanky a Grandeta poslouchaly na slovo. Byl také velký despota, a tak se nevyplácelo klást mu odpor. Jediné, na čem Grandetovi opravdu záleželo, bylo jeho hromadící se zlato a peníze, které zamykal jak před svou ženou a dcerou, tak před jejich věrnou společnicí a služkou velkou Nanon, jak této urostlé ženě všichni v domě říkali.

Kdyby o tom, že je Evženie bohatá budoucí nevěsta a dědička několika milionů, nevědělo celé městečko a nesnažili se do přízně starého Grandeta dostat rodiny Cruchotových a des Grassinsových, žila by matka s dcerou úplně mimo společenský život Saumuru. Ale obě zmíněné rodiny se jim snažily zalíbit, a tak je hojně navštěvovaly a dělaly jim společnost.

Velká změna a rozruch v domě Grandetových nastal, když jednou večer na jejich domovní dvěře zaklepal Evženiin bratranec Karel z Paříže, kterého sem poslal jeho otec, bratr starého Grandeta ze Saumuru. Karel byl velmi pohledný a splňoval všechno, co si lze představit pod spojením pravý pařížan - byl krásně, moderně a bohatě oblečený, choval se vybraným způsobem, měl jemné rysy a byl ještě k tomu moc hezký. Přivezl Grandetovi mj. dopis od svého otce a doufal, že v Saumuru nějak těch pár měsíců přežije. Netušil ale, že už se do Paříže ke svému otci nevrátí, protože v onom dopise bylo napsané, že až ho bude saumurský Grandet číst, bude jeho bratr mrtvý. Spáchal sebevraždu, protože musel vyhlásit úpadek a pošpinil tím jejich jméno.

Karel tímto zjištěním velmi trpěl a v tom smutku se sblížil s Evženií, která s ním soucítila a snažila se jeho bolest na duši nějak zmírnit. Zamilovali se do sebe a slíbili si věčnou lásku. Karel potom odjel do Indie, aby tam zbohatnul a mohl pak v Paříži vyplatit všechny otcovy věřitele, aby zachránil čest jména rodiny Grandetů. Evženie mu dala na cestu zlaté mince, které jí její otec každý rok dával k svátku, narozeninám a Vánocům.

To zlato si Grandet rád prohlížel, a tak když přišly první Vánoce po Karlově odjezdu, chtěl mince od dcery ukázat. Když mu řekla, že už je nemá, naštval se a za trest jí zakázal vyjít na krok z pokoje. Tato příhoda utrápila Evženiinu matku k smrti, protože jí celá rodinná situace a spor mezi jejím mužem a dcerou velmi mrzel a ubíral sil. Brzy nato umřela.

Plynuly roky, Evženii už bylo skoro 30 a Karel se ze svých cest neozýval. Ona na něj stále čekala. Když zemřel pár let po její matce i starý Grandet, stala se Evženie jedinou dědičkou majetku v hodnotě 17 milionů tehdejší měny. Žila jako stará panna a věnovala se dobročinnosti. Pak jednoho dne dopis z Paříže od Karla konečně přišel, ale psal v něm, že je znovu zasnoubený a bude si brát dívku, kterou sice nemiluje, ale která pro něj znamená hodně proto, že mu zajistí štlechtické jméno a dobré známosti se dvorem.

Evženie se tedy rozhodla, že doplatí všechny dluhy věřitelům Karlova otce a do Paříže s penězi poslala jednoho z jejích dávných ctitelů, předsedu de Bonfos, kterému slíbila, že se konečně stane jeho ženou. Její snoubenec měl předat ještě dopis Karlovi, ve kterém mu napsala o svém činu. Její muž za pár let umřel, a tak se o bohatou vdovu začala zajímat rodina hraběte de Froidfond, aby spolu spojili majetek a pozemky ...

Hodnocení:

První třetina knihy byla dost zdlouhavá a popisná, ale další část knížky už měla zajímavý děj a dobře se četla. Líbila se mi tradičně Balzacova schopnost dokonale popsat určité lidské charaktery a také mě zaujal popis různých Grandetových obchodních záměrů. V postavě Evženie se objevuje autorova představa mravní a vznešené ženy, která je skoro jako anděl. Jejím protikladem byla starší Karlova milenka Anetta, se kterou se stýkal ještě v době, kdy žil s otcem v Paříži.