FILOZOFSKÁ HISTORIE

Autor: Alois Jirásek (23.08.1851 - 12.03.1930)

Děj:

Píše se rok 1847 a autor zavádí čtenáře do tehdejší Litomyšle, kde v bytě slečny Elis bydlí 4 studenti filozofie - Vavřena, Zelenka, Frybort a Špína - kteří jsou hlavními postavami tohoto příběhu.

Slečna Elis je na svoje studenty pyšná a s hrdostí na potkání vypráví, že už u ní v bytě bydlelo 47 filozofů, ze kterých se stali páni, a že stejně tak určitě dopadnou i její současní podnájemníci.

Studijní výsledky všech filozofů napovídají, že se slečna Elis nemýlí; jen Špína za svými kamarády trochu pokulhává. Celé dny leží v knížkách, ale vlastně nic neumí, protože je nešťastný. Miluje Márinku, dceru paní domácí, ale je příliš nesmělý na to, aby dívku oslovil; její city nakonec získal Frybort. Špína byl sirotek a cítil se dost osaměle. Proto se na učení nemohl soustředit a nevnímal, co četl.

Vavřena dával hodiny malému Frickovi Roubínkovi, synovi rodiny pana aktuára. Z jeho přítomnosti se těšila i dcera Lotty, která se snažila upoutat Vavřenovu pozornost. Toho ale zaujala Lenka, která u Roubínků žila a pomáhala v domácnosti od té doby, co jí umřel strýc, bratr paní Roubínkové. Lenka byla vlastenka a to se na ní Vavřenovi právě líbilo. Že nebyla stejná jako ostatní dívky z městečka, které se staraly jen o módu. Vyměňoval si s ní české vlastenecké knihy, ale tajně, protože to by se paní aktuárové určitě nelíbilo.

Blížil se květen, kdy se podle staré tradice vždy slavil majáles. Ale v Litomyšli byly tyto oslavy už dva roky zakázané a ani roku 1847 se konat nesměly. Studenti to cítili jako velkou křivdu a tajně se domluvili, že zákaz poruší a majáles bude. V nedělní škole se vzbouřili a to způsobilo v celém městě poprask. Profesor náboženství potom odmítal filozofy za tu vzpouru učit a žádal omluvu.

A tak se 1. května městem rozezvučela hudba a do ulic vyšel průvod studentů. Nečekaný, ale o to vítanější. Radost měli i všichni obyvatelé Litomyšle, protože při těchto slavnostech bylo vždycky všude rušno a veselo. Průvod šel směrem do nedošínského háje, kam přišlo celé městečko. Při hudbě se tancovalo a Lotty byla v jednom kole. Ale čekala hlavně na čtverylku s Vavřenou, na kterou se u ní zadal.

Večer pak do hájku přišla i slečna Elis, protože se tam měla sejís se slečnou Lenkou, o níž zjistila, že její strýc Jiří byl ten, koho Elis jako mladá velmi milovala. Sedli si spolu a s Vavřenou trochu stranou v parku a povídali si. Vavřena pak musel jít tančit na slíbenou čtverylku s Lotty, ale nestihl začátek hudby a Lotty i její matka se proto urazily. Vavřena pak už nesměl dál učit jejich syna, ani se vídat s Lenkou.

To oba mrzelo, Lenku i Vavřenu, ale posílali si tajně psaníčka a dál půjčovali české vlastenecké knihy, a tak cítili, že jsou alespoň duchem stále spolu.

Po majáles začaly ve škole výslechy a nevypadalo to s obyvateli bytu slečny Elis moc dobře. Pak se ale za studenty přimluvil hrabě Georg, a tak z toho vyšli bez potrestání.

Při zkouškách pak Vavřena, Frybort i Zelenka výborně prospěli, jenom Špína zkoušky neudělal. Rozhodl se, že nebude ročník opakovat, protože už nechtěl být v Litomyšli a dívat se na to, jak Frybort chodí s Márinkou; chtěl jít do kláštera.

Prázdniny byly v městečku smutné, protože celé po odjezdu studentů jakoby ztichlo a osamělo. Lenka s Márinkou se scházely a čekaly na svoje filozofy.

Podzim přinesl zase rušno a všichni se chystali na zimní filozofský ples, který býval koncem roku. Dokonce i Lenka směla jít, protože paní Roubínková zaslechla pomluvy, že jí drží moc zkrátka a chová se k ní jako k Popelce. Lenka protančila celý ples s Vavřenou a dali si slib, že na sebe počkají, dokud on nedostuduje a nebudou moct být spolu.

Na jaře 1848 padl Metternich, byla zrušena cenzura a robota, v Praze bylo hodně rušno. Když nastal květen, na majáles nebylo ani pomyšlení. Dívky a ženy z Litomyšle šily českou vlajku pro studentskou gardu, která se chystala do Prahy na pomoc Čechům. Vypukla tam revoluce a studenti šli bojovat proti císařské armádě za práva českého národa. Vařena s Frybortem byli zvoleni za důstojníky studentské legie.

17. června se Praha vzdala a nastalo hromadné zatýkání. Špína při těch bojích přišel o život. Litomyšlská garda se vrátila domů, ale bez filozofů z bytu slečny Elis. Márinka s Lenkou trnuly strachy, co se jim asi stalo. Naštěstí oba žili, jen se radši na chvíli schovali doma u svých rodičů někde v horách, než se doba trochu uklidnila.

Pak brzy nato umřel pan Roubínek a Lenka tím pádem byla volná. U paní aktuárové už zůstat nemohla. Přestěhovala se ke slečně Elis a Vavřena jí napsal, že až v Praze vystuduje na doktora, tak se vezmou. Stalo se tak v roce 1852. V té době už byl Frybort ženatý s Márinkou a měli spolu tříletého syna, kterého vychovávali na statku na zlaté Hané.

Hodnocení:

Líbil se mi hlavně Jiráskův popis jara a takové té studentské radosti z mládí. V postavách Lenky a Vavřeny vystihl vlastenecké cítění utlačovaných Čechů, kteří se nebáli a dávali svoje češství najevo.

Jazyk, jakým bylo dílo napsané, byl zachovaný ve formě, v jaké to Jirásek napsal ve své době a přesto mě to při čtení nijak výrazně nerušilo.