HARRY POTTER A OHNIVÝ POHÁR (4.díl)

Autor: Joanne Kathleen Rowlingová (*31.7.1965)
Vydal: Albatros, Praha 2005

Počet stran: 571

Děj:

Tentokrát příběh Harryho Pottera začíná v jeho snu. Zdá se mu o Voldemortovi, že je schovaný na svém rodném statku ve vesnici Malý Visánek a že je tam s ním Peter Petigrew, přesdívaný Červíček, a taky obrovský had Nagini. Spolu plánují to, jak se k Harrymu dostat a jak ho zabít, ale vědí, že se koná mistrovství světa ve famfrpálu, a tak musí nějakou dobu vyčkat. Při takové velké kouzelnické události je totiž hodně zpřísněná kontrola a nejspíš by si jich někdo všiml. Voldemort taky mluví o tom, že nedávno zabil Bertu Jorkinsnovou, o jejímž zmizení ještě nikdo neví. To všechno vyslechl za dveřmi schovaný starý zahradník Frank a Voldemort na něj vyslal kletbu smrti.

Harry byl ze svého snu trochu vyděšený a taky ho poslední dobou hodně bolela jizva na čele, ale nechtěl to nikomu říct, aby nekazil Ronovi ani Hermioně radost z toho, že všichni společně s Weasleyovými jedou na MS ve famfrpálu.

Měli díky Ronovu otci lístky do nejlepší lóže, a tak měli celý západ mezi Irskem a Bulharskem jako na dlani. Bylo to hodně dramatické utkání, Irsko nakonec vyhrálo. Potom se ale pokazily oslavy vítězství, protože někdo na nebi vykouzlil velkou zelenou lebku, znamení zla, které se naposledy objevilo před 13 lety, kdy byl Voldemort plný sil.

Začátek školního roku v Bradavicích byl hodně deštivý a na studenty čekalo velké překvapení. Tento rok se totiž po mnoha letech znovu konal Turnaj tří kouzelnických škol. Do Bradavic proto přijeli kandidáti z Kruvalu a Krasnohůlek a Ohnivý pohár potom měl vybrat z každé školy jednoho šampiona. Všichni byly hodně překvapení, když Pohár vybral šampiony čtyři. Tím čtvrtým byl Harry Potter, který by správně soutěžit neměl, protože mu ještě nebylo 17 a nesplňoval tím podmínky turnaje, ale když ho Pohár určil, musel se do turnaje zapojit. Nikdo netušil, kdo ho mohl přihlásit, ale ti studenti, kteří podezírali Harryho, že sám nějak přelstil Brumbálem vyznačenou věkovou hranici kolem poháru, se s Harrym nebavili. Dokonce s ním přestal kamarádit i Ron, což Harryho mrzelo ze všeho nejvíc. Hermiona našětstí věděla, že je v tom její kamarád nevinně a bavila se s ním normálně jako dřív.

První úkol byl zmocnit se zlatého vejce, které bránil drak. Harry si bohužel vylosoval toho nejhoršího draka, trnoocasého, ale úkolu se zhostil nejlíp ze všech 4 uchazečů. Pomocí přivolávacího kouzla si přičaroval svoje koště Kulový blesk a zlaté vějce drakovi sebral stejně jako při famfrpálu chytal zlatonku. Ron potom pochopil, že by se asi Harry dobrovolně do tak nebezpečné soutěže vážně nepřihlásil, a začali spolu zase kamarádit.

Přiblížil se slavnostní vánoční ples a celá škola byla krásně vyzdobená. Tentokrát na svátky nejel domů skoro nikdo a všichni řešili, s kým na ples vůbec půjdou. Ron a Harry sbírali odvahu, aby pozvali spolužačky, které se jim líbili, ale nakonec jim to ani jednomu nevyšlo, a tak šli s Parvati a její sestrou. Na Hermionu si vzpomněli až jako na úplně poslední možnost, ale ta už byla zadaná a nechtěla jim říct, s kým jde. Když na plese zjistili, že ji pozval Krum, šampion z Kruvalu, a když viděli, jak moc to Hermioně sluší, byli vážně překvapení a nemohli tomu uvěřit.

Pak už se rychle přiblížil 24. únor a Harry si do poslední chvíle lámal hlavu s tím, pomocí jakého kouzla by mohl přežít hodinu pod vodou, kam se měl vydat pro něco, co je mu blízké a co musí získat zpátky. Zadání úkolu se dozvěděl ze zpěvu zlatého vejce, které všichni šampioni dostali. Nakonec mu až pár minut před zahájením plnění druhého úkolu pomohl domácí skřítek Dobby, když mu dal sníst žaberník. Díky tomu Harry mohl v jezeře dýchat žábrama a mohl zachránit se spárů jezerních lidí Rona i malou Gabrielle, sestru šampionky z Krasnohůlek. Po této části turnaje se dělil Harry o první místo s Cedrikem Diggorym.

Rita Holoubková, po senzacích toužící reportérka Deního věštce, nejprve napsala o Hagridovi, že jeho maminka byla obryně a že je tím pádem Hagrid poloobr a je velmi nebezpečný. Když tato obvinění neobstála a Brumbál dál nechal Hagrida v Bradavicích, protože to o něm dávno věděl, pustila se Rita Holoubková do Hermiony. Napsala, že si krutě zahrává s city Harryho Pottera a že dává přednost Krumovi, šampionovoi z Kruvalu. Krum si to pak chtěl s Harrym ujasnit, jestli s Hermionou chodí nebo někdy chodil, a tak zašli k Zapovězenému lesu, aby je nikdo neslyšel. V tu chvíli se tam objevil zubožený pan Skrk a byl skoro šílený. Pořád mluvil o Voldemortovi, o tom, že je čím dál silnější a že si přijde pro Harryho Pottera. Harry běžel do školy pro Brumbála, ale když spolu přišli zpátky k Zapovězenému lesu, ležel tam jenom omráčený Krum, který měl Skrka hlídat.

Blížil se třetí úkol, jehož zadáním bylo dostat se přes bludiště plné kouzelnických nástrah až do středu a jako první se dotknout poháru tří kouzelníků. Harryho zase bolela jizva na čele víc než obvykle a psal o tom Siriusovi. Ten byl ukrytý ve skalách nedaleko Prasinek a Harryho prosil, aby byl opatrný a nikam ven z hradu nechodil.

K bolesti jizvy na čele se Harrymu ještě vrátil sen, jaký měl o prázdninách u Dursleyových - viděl v něm starý dům a slyšel Voldemortův hlas.

Jak se všichni šampioni včas dozvěděli, posledním úkolem v turnaji bylo bludiště. Vyrostlo na famfrpálovém hřišti a jeho stěny byly opravdu vysoké. Týden před koncem školy se všichni studenti shormáždily na tribunách kolem bludiště a všichni 4 šampioni byli vypuštěni do bludiště. Ten, kdo se jako první dotkne poháru, se měl stát vítězem. Harrymu to zatím přišlo poměrně snadné. Zaslechl křik Fleur, šampionky z Krasnohůlek, a tak tušil, že byla z plnění třetího úkolu vyřazená. Krum chtěl zaútočit na Cedrika, a tak na něj Harry a Cedrik vyslali kletbu a přivolali k němu pomocí červených jisker ze svých hůlek někoho z organizátorů. Koho, to nestihli zjistit, protože utíkali dál, každý jinou cestou. Setkali se opět těsně před středem bludiště a když už zahlédli pohár, zaútočil na ně velký pavouk. Harry si při tom vymknul kotník, ale nakonec došli k poháru společně, protože nebýt Harryho, Cedrik by si pavouka nevšiml a neubránil by se mu. Když se ale dotkli poháru a mysleli, že tím turnaj končí, stalo se něco, co ani jeden nečekal ... pohár byl totiž přenášedlo a přenesl je někam, kde nikdy nebyli. Ocitli se na jakémsi hřbitově. Za ním je vysoký kopec a na něm Voldemortův rodný dům, který Harry viděl ve svém snu.

Jak Harry i Cedric brzy zjistili, nebyli na hřbitově tak úplně sami. Byl tam taky Peter Petigrew (Červíček) a nesl v ruce cosi opravdu ohavného; bylo to stočené do klubíčka jako malé dítě, slizké jako had a skutečně tak hnusné, až to vzbuzovalo strach a odpor. Bylo to to, co zbylo z lorda Voldemorta. Neměl lidské tělo, ale rozdával příkazy Červíčkovi a jeden z prvních zněl, aby se zbavil Cedrika. Harry viděl, jak na jeho splužáka seslal Červíček kletbu a on před jejich zraky padl na zem a byl v ten moment mrtvý. Harryho pak pomocí hůlky připoutal Červíček na rozkaz svého pána k náhrobku se jménem Tom Raddle - byl to hrob Voldemortova otce. Červíček do přineseného kotle s jakousi hmotou přihodil vlastní ruku, kterou si uřízl ("maso služebníka dobrovolně darovaného"), kost z otcova těla a nakonec Harryho krev ("krev nepřítele, uzmutá násilím"). To vše stačilo k tomu, aby se Voldemortovi vrátilo jeho tělo a on mohl zase čarovat svojí hůlkou. Přivolal všechy Smrtijedy, kteří se na hřbitov vzápětí přemístili a chtěl jim ukázat, jak se vypořádá s Harry Potterem. Chtěl dokázet, že ho nic na světě nepřemůže a nezastraší a že to byla vždycky jen otázka náhody, že mu Harry unikl.

Voldemort nechal Harryho odpoutat, nechal mu přinést jeho hůlku a vyzval ho na souboj. Zamířili na sebe a vyslali kletbu, ale stalo se něco nečekaného: proudy z jejich hůlek se spojili zlatou nití, ozval se fénixův zpěv a kolem Harryho a Voldemorta se vytvořila zlatá klec, do které nemohl nikdo ze Smrtijedů. Z Voldemortovy hůlky začaly vystupovat duchové posledních obětí a ti všichni - duše Harryho rodičů, Voldemortova otce, Cedrika Diggoryho, Berty Jorkinsonové - stáli na straně Harryho Pottera.

Souboj to byl velmi nerovný a přesto se nakonec podařilo Harrymu uniknout Voldemortovi, dostat se k přenášedlu a i s Cedrikovým tělem se přemístit zpátky do bludiště v Bradavicích. Brumbálovi a Siriusovi, který se tam taky objevil, všechno převyprávěl a cítil, jak strašně je tím vším, co zažil, unavený. Kromě jeho nejbližších kamarádů a Brumbála mu nikdo moc nevěřil, že se skutečně Voldemort znovu vrátil a snaží se získat zpátky svoji moc. Nevěřili mu zčásti i proto, co o něm naspala do Denního věštce Rita Holoubková - totiž že trpívá bolestmi hlavy, různými záchvaty a možná je trochu šílený.

Harry se nechtěl moc vídat se svými spolužáky, a tak se držel stranou. Scházel se jen s Ronem a Hermionou. Do konce školního roku zbývalo pár dní a odjezd z Bradavic se nezadržitelně blížil. Paní Weasleyová chtěla, aby byl Harry u nich na celé prázdniny, ale Brumbál trval na tom, aby šel k Dursleyovým, a tak se Harry na léto vůbec netěšil. Poslední, co udělal, bylo, že dal těch tisíc galeonů, které vyhrál při turnaji, Ronovým bratrům. Nechtěl peníze z turnaje, kde umřel jeho kamarád a kde zažil tolik zlých věcí.

Hodnocení:

Tento díl příběhu o Harry Potterovi měl skoro dvojnásobný počet stránek než všechny tři předešlé, a přesto byl velmi poutavý od začátku do konce. Nejvíc mě zaujal průběh všech tří úkolů, se kterými se šampioni museli vypořádat; to bylo vážně dobře a hlavně dynamicky napsané, že jsem to četla jedním dechem. Trochu zklamáním pro mě ale byl závěr knížky, protože po všem tom popisovaném vypětí a hrdinství Harryho činů mu najednou v Bradavicích skoro nikdo nevěřil a měli ho za blázna. Zkrátka mi to přišlo jako trochu moc ledová sprcha po tak poutavém popisu souboje mezi Harrym a Voldemortem. Ale jinak si myslim, že to byl celkově zase úžasně promyšlený příběh propracovaný do těch nejmenších detailů.