HARRY POTTER A FÉNIXŮV ŘÁD (5.díl)

Autor: Joanne Kathleen Rowlingová (*31.7.1965)
Vydal: Albatros, Praha 2008

Počet stran: 796

Děj:

Uplynul už celý měsíc letních prázdnin a Harry byl stále u Dursleyových v Zobí ulici číslo čtyři, aniž by mu přišla od kohokoliv z kouzelnického světa zpráva, co je nového ohledně Voldemorta. Harry sice tajně poslouchal večerní zprávy a odebíral Denního věštce, ale jinak neměl pořádně co dělat a ta nicota a nuda už ho začaly pořádně ubíjet. Velkým obratem v jeho životě ale bylo něco, co by v mudlovském světě nikdy nečekal. Večer, když byl nedaleko Zobí ulice, na něj zaútočili mozkomorové a jeden z nich málem vzal duši Dudleymu, nebýt toho, že Harry vykouzlil svého Patrona a mozkomory odehnal. Dursleyovi se ale rozčílili a strýček Vernon Harrymu řekl, ať si jde, kam chce, ale že u nich už bydlet nebude. Harry se ten večer taky dozvěděl, že paní Figgová, jeho nepříjemná sousedka, i její manžel Mundungus, jsou oba kouzelníci a že měli za úkol Harryho hlídat, aby se mu nic nestalo.

Za několik hodin pro Harryho do domu Dursleyových přišla početná skupina kouzelníků a čarodějek, aby mu pomohli v bezpečí odletět na košťatech do domu matky Siriuse Blacka, kde mezitím vznikl generální štáb Fénixova řádu. Harry se tam setkal se všemi Weasleyovými i Harmionou a Siriusem, ale byl vzteky bez sebe, že oni tady celý měsíc obnovují Fénixův řád pro boj proti Voldemortovi, a jeho nechali trčet u Dursleyových.

Potom se přiblížil den, kdy musel jít Harry na disciplinární řízení na Ministerstvo kouzel, kde měla porota rozhodnout o tom, jestli použil patronovo kouzlo oprávněně nebo tím překročil zákon o omezení kouzel pro nezletilé kouzelníky. Harry se bál, že by ho kvůli verdiktu poroty vyloučili z bradavické školy, ale naštěstí ho díky Brumbálovi a taky svědectví paní Figgové porota musela zprostit viny, protože při setkání s mozkomory byl ohrožený na životě a to je jediná výjimka, kdy smí i nezletilí kouzelníci použít svojí hůlku v mudlovském světě.

Oslavu toho, že byl zprostěn viny, Harrymu trochu kazil fakt, že z Bradavic přišly pergameny a s nimi pro Rona a Hermionu prefektské odznaky. Byla pro pro Harryho trochu porážka, že Brumbál vybral Rona a ne jeho, ale snažil se to nějak zvládnout a neohrozit tím jeho a Ronovo kamarádství.

Začátek školního roku byl tentokrát nejhorší, jaký kdy Harry v Bradavicích zažil. Jednak se k němu už od onoho disciplinárního řízení choval neuvěřitelně přezíravě Brumbál, Hagrid nebyl ve svém srubu a nikdo pořádně nevěděl, kde je, a navíc ještě na hodiny obrany proti černé magii nastoupila Dolores Umbridgeová, která k nim byla poslaná z Ministerstva kouzel samotným Popletalem. S Harrym si vůbec nepadli do oka, a protože se ho snažila umlčet, když chtěl mluvit o podle ní "údajném návratu Voldemorta", musel Harry snášet dvoutýdenní školní trest. Navíc ještě dostal díky Umbridgeové doživotní zákaz hraní famfrpálu, když se po vyhraném zápase popral s Malfoyem.

Hermiona přišla s nápadem, že by Harry mohl učit některé studenty obraně proti černé magii, když už toho za svého studia v Bradavicích tolik dokázal. Začalo se jich asi 30 tajně scházet a říkali si BA - Brumbálova armáda. Ke vzniku tohoto spolku přispěla hlavně Umbridgeová, protože na svých hodinách obrany proti černé magii zakázala používat kouzelnické hůlky a nutila studenty učit se obranu jenom teoreticky. Nejspíš to dostala jako příkaz z ministerstva, protože se Popletal, ministr kouzel, bál, aby si Brumbál nevybudoval svoji armádu.

Když a sebou měla BA poslední zkoušku před vánočními prázdninami, rozloučili se všichni a v místnosti zůstal jen Harry a Cho Changová. Harrymu se dolova zatičil celý svět, když mu dala pusu pod jmelím. Ten večer šel spát neskutečně šťastný, ale v noci měl děsivý sen. Viděl sám sebe jako obrovského hada, který právě zaútočil na pana Weasleyho. Vzbudil se a bylo mu hrozně špatně. Věděl, že to, co se mu právě zdálo, nebyl sen, ale něco, co se skutečně právě stalo. Ještě tu noc ho i se všemi sourozenci Weasleyovými poslal Brumbál do domu Siriusovy matky, kde sídlil Fénixův řád. Pan Weasley byl skutečně zraněný a odvezli ho do kouzelnické nemocnice u svatého Munga. Harry měl strašný pocit viny, protože si myslel, že za jeho zranění skutečně může on.

Do domu přijela později i Hermiona, a tak zcela neplánovaně nakonec všichni strávili Vánoce se Siriusem, který z otoho byl náramně šťastný. Jinak byl totiž nucený být v domě stále sám jen s domácím skřítkem Kráturou. Pořád po něm ještě pátralo ministerstvo, protože ho pořád ještě měli za vraha a prchlého vězně z Azkabanu.

Harry se pak dozvěděl, že se nejpíš Voldemortovi podařilo sdílet s ním myšlenky, a tak mu Brumbál zařídil hodiny nitrobrany u Snapea. Ani jeden z toho nebylyi nadšení, že by spolu měli trávit další čas, ale když to tak chtěl Brumbál, museli se na onom doučování scházet. Pro Harryho to nebylo nic příjemného, protože se mu Snape snažil ukázat, jak snadné je dostat se do jeho myšlenek.

Ani přicházející jaro nevypadalo pro Harryho nijak přívětivě. Z Azkabanu uteklo 10 vězňů a podivné bylo, že je nehledal žádný mozkomor. Harrymu se nevydařila ani valentýnská schůzka s Cho, Nebelvír prohrál ve famfrpálu, Choina kamarádka prozradila Umbridgeové existenci Brumbálovy armády a Brumbál nakonec odešel ze své funkce a pomocí kouzel zmizel z Bradavic. Ve škole zavládl totální zmatek, Fred a Georg Weasleyovi ze školy odešli a všichni studenti se snažili nové ředitelce školy, Dolores Umbridgeové, znepříjemnit její pobyt v Bradavicích.

Harryho hodiny nitrobrany skončily, protože se bez Snapeova svolení ponořil do myslánky, kde si Snape ukryl svoje vzpomínky na Harryho otce, Jamese Pottera. Harryho nemrzelo ani tak to, že už nemusí ke Snapeovi do kabinetu na nitrobranu chodit, jako spíš to, že v jeho vzpomínkách viděl svého tátu, jak Snapea bezdůvodně šikanuje. Harrymu bylo líto Snapea a taky toho, že přišel o iluze, že byl jeho táta hodný člověk. Jeho samotného by totiž nikdy ani nepadlo takhle někomu ubližovat.

Ve svých snech se Harry stále blížil k něčemu, co ho strašně zajímalo. Prošel ve snu jakousi dlouhou chodbou a ocitl se na Ministerstvu kouzel v oddělení záhad, jak po několika nocích poznal. Netušil ale, co a proč ho tam tolik nutí se jít podívat a vždycky těsně u cíle ho něco probudilo.

Během famfrpálového zápasu vzal Hagrid Hermionu a Harryho do Zapovězeného lesa, aby jim ukázal obra Drápka, který byl jeho bratr a kterého se snažil trochu zcivilizovat. Moc se mu to ale nedařilo a byl od něj celý pomlácený. Po Harrym a Hermioně chtěl, aby se o Drápka postarali, až jeho, Hagrida, vyloučí Umbridgeová ze školního sboru a Bradavic. Oba mu péči o Drápka slíbili, ale nebyli tím nijak nadšení. Měli před sebou zkoušky Náležité kouzelnické úrovně a horu učení.

Zkoušky NKÚ se přiblížily rychleji, než kdokoli ze studentů vítal. Trvaly několik dní, dopoledne byly jejich písemné části a odpoledne praktické. Když měli studenti noční zkoušku z astrologie, viděli z věže, jak Umbridgeová se svými pomocníky přepadla Hagrida uprostřed spánku a odvedli ho z jeho srubu. Na pomoc mu přišla profesorka McGonagallová, ale na ni seslali kletbu hned 4 kouzelníci najednou, což ji poslalo k zemi. Pak ji museli odvézt do nemocnice k Mungovi, aby se z toho dostala.

Harry během poslední zkoušky usnul a ve svém snu viděl Voldemorta, jak mučí na Ministerstvu kouzel v odboru záhad Siriuse Blacka. Harry pak dělal, co mohl, aby se mohl jediným nehlídaným krbem v Bradavicích podívat pomocí Letaxu do domu na Grimauldově náměstí, jestli tam Sirius je nebo jestli je skutečně v nebezpečí. Domácí skřítek Krátura Harrymu řekl, že Sirius v domě není, a tak se pak Harry na křídlech testrálů spolu s několika členy BA přepravil do Londýna, aby mohli Siriusovi pomoct.

Běželi rvnou do odboru záhad, přesně tou chodbou, jakou Harry viděl ve snech. Chvilku trvalo, než našli správné dveře do místnostie, kde Harry čekal Siriuse a Voldemorta. Místo toho tam ale byli jen Smrtijedi. Voldemort věděl, že Harry přijde, když mu vnutí sen o tom, že je Sirius v nebezpečí. Utkali se spolu a i když byli Smrtijedi ve velké přesile, dařilo se Harrymu a ostatním poměrně dlouho odolávat. Na Harryho se bál kdokoli zaútočit, protože držel v ruce kletbu ve skleněné kouli, kterou měli Smrtijedi za úkol donést Voldemortovi. Nakonec bradavickým studentům přišli na pomoc členové Fénixova řádu a mezi nimi i Sirius. On jako jediný ale během kouzelnického souboje skutečně umřel a taky se rozbila skleněná koule s kletbou.

Harry z toho byl nešťastný a dával si za vinu Siriusovu smrt, protože kdyby neuvěřil tomu snu, nikdy by mu na oddělení záhad nemusel Sirius přijít na pomoc a tím pádem by nezemřel. Z ministerstva Harryho přemístil do Bradavic Brumbál, který se utkal i s Voldemortem. V Bradavicích se Harry v Brumbálově pracovně vztekal a třískal do všeho možného, protože zuřil sám na sebe a na všechno, co se týkalo Siriusovy smrti. Brumbál mu klidným hlasem vysvětlil, že za tu smrt nese zodpovědnost, když Siriusovi nařídil, aby zůstal schovaný v domě své matky na Grimauldově náměstí. Věděl, že tam nebude jen tak čekat, a přesto na tom trval. Pak Brumbál ještě řekl Harrymu všechno o té kletbě. Bylo v ní totiž, že Harry a Voldemort nemůžou žít ani jeden, pokud je ten druhý mrtvý. A že tudíž buď Harry jednou umře Vodemortovou rukou nebo ho sám zabije.

Poslední dny do konce školního roku utekly docela rychle, Denní věštec psal o tom, že se skutečně potvrdil Voldemortův návrat a že Harry Potter nebyl blázen, když to celý rok tvrdil. Harry i všichni ostatní jeli vlakem na nádraží King´s Cross. Harryho za přepážkou na nástupišti 9 a 3/4 překvapilo, že tam na něj čekají členové Fénixova řádu. Šli si promluvit s Dursleyovými, aby je upozornili, že se mají k Harrymu chovat slušně, protože jinak je přijdou zase navštívit.

Hodnocení:

Překvapilo mě, že se skoro 700 stran všechno jen chystalo k tomu závěrečnému kouzelnickému souboji na Ministerstvu kouzel, ale jinak musím zase uznat, že Rowlingové asi jen tak pramen fantazie nevyschne, protože mě stále dokáže něcím překvapit. Nijak se neopakuje a vymýšlí stále nové vymoženosti bradavické školy, např. Komnatu nejvyšší potřeby, učebnu pro kentaurovo jasnovidecké vyučování atd.. Trochu dost mě naštval a hlavně zklamal závěr knihy, když se Harry jako malý fracek rozčiloval u Brumbála v ředitelně. To tam podle mě být nemuselo, zkazilo to celou atmosféru smutku ze Siriusovy smrti. Ale pak se to ještě Rowlingové podařilo zachránit, když se vrátila k popisu běžného závěru roku v Bradavicích, takže jsem poslední stránku knížky zavírala s novou chutí pustit se do dalšího dílu.