HELIMADOE

Autor: Jaroslav Havlíček (03.02.1896 - 07.04.1943) )
Vydalo: Nakladatelství Levné knihy KMa, Praha 2000

Děj:

Příběh se odehrává ve dvacátých letech minulého století a vypráví ho retrospektivně Emil, hlavní hrdina, který vzpomíná na svoje dětství a dospívání v malé šumavské vesničce Staré Hrady.

Tenkrát mu bylo asi třináct, když onemocněl a musel se léčit s plicními těžkostmi. Jeho otec nedal dopustit na starého moudrého doktora Hanzelína, a tak byl rád, když doktor navrhnul, aby k němu malý Emil docházel na pravidelné kontroly a návštěvy, aby se zotavil a žil trochu jinak než po pansku, jak byl zvyklý z domova. Hanzelín byl vdovec a měl pět dcer: Helenu, Lídu, Marii, Doru a maličkou Emu, které se staraly o skromné hospodářství, ordinaci, kuchyň a pole. Aby mezi čtyři starší z dcer spravedlivě rozdělil práci, používal kotouč, kde byly napsané zkratky jmen všech dívek a když se jím otáčelo, připadla každý den na jednu z nich jiná služba. Podle složeniny z těchto zkratek vzniklo HeLiMaDoE a nikdo ve vsi neřekl dcerám chudého lékaře jinak než "Helmadony".

Emil se opravdu brzy uzdravil, ale na návštěvy u Hanzelínů si už tak zvyknul, že k nim chodil i potom, co už mu nic nebylo. Jednak si oblíbil starého doktora tak, že ho měl radši než svého otce, a také se zamiloval do jedné z jeho dcer, do Dory. Ona se mu však jenom vysmívala a nebrala o na vědomí. Když jí ale začal vyprávět o svém strýci – námořníkovi, Dora se úplně proměnila a chtěla, aby ji Emil naučil francouzsky. A tak se k radosti Emila začali scházet tajně, aby ji učil, protože Hanzelín neuznával vzdělání žen. Jednoho dne přijel do Starých Hradů kouzelník, kterému po jednom vystoupení zemřela jeho žena a jehož kouzlům začala podléhat Dora. Scházeli se spolu potají a kouzelník Doru naučil všechna kouzla, aby mu mohla dělat kouzelnickou pomocnici. Dlouho si s kouzelníkem tajně posílali psaníčka, až s ním jednoho večera, kdy byli všichni v biografu, Dora utekla. Chtěla poznat dálky a něco jiného než jen otcův přísný svět.

Emil z toho byl nešťastný, a tak byl docela rád, když mu jeho rodiče řekli, že se budou stěhovat do Jičína, kde otec konečně dostal vytoužené místo v úřadě a kde měl Emil po prázdninách nastoupit na gymnázium. Bylo mu sice líto, že opouští tak krásnou vesničku a nechává v ní i vzpomínky na svoje krásné dětství, ale bez Dory už to tam stejně nebylo tak hezké.

Na místo Dory musela nastoupit malá Ema, kterou doposud všechny sestry hýčkaly jako malou slečinku a nepřišlo jim ani na mysl, že by měla i ona někdy pracovat v kuchyni, ordinaci nebo na polích. Otcova zloba na Doru tak vlastně nejvíc potrestala malou Emu, která si do té doby, než Dora utekla, žila jako v pohádce.

Emil už se do Starých Hradů nikdy nevrátil, i když se mu po nich i po Hanzelínově rodině moc stýskalo. Věděl, že už by tam nebylo tak hezky jako v dobách, kdy byl ještě dítětem a mladým chlapcem, a chtěl si po nechat krásné dětské vzpomínky takové, jaké si je pamatoval z oné šťastné doby, kdy v nich ještě byla Dora.

Jako dospělý muž Emil jednou na Karlově náměstí v Praze zahlédl na pouti starou strhanou ženu s kouzelníkem, ale nešel k ní. Možná ze strachu, že je to skutečně Dora … Dora, která se ve světě zklamala a místo tajemných dálek jí život s kouzelníkem nabídnul jenom toulání se od vesnice k vesnici a chudobu...

Hodnocení:

V této knížce jsou patrné klasické rysy Havlíčkovy tvorby, kdy popisuje osudy starých panen, jimiž starší Helmadony Marie, Lída i Heleny byly. Nalézáme tu i příběh zklamané naděje a touhy v postavě Dory, která místo svých vysněných ideálů narazila na krutou stránku života – stejně jako Štěpánka Kiliánová v Havlíčkových Petrolejových lampách. Líbila se mi postava starého doktora Hanzelína, který ošetřoval chudé i když by mohl docela dobře sloužit i bohatým, ale nedělal to, protože se mu zpanštělé paničky a úředníčci hnusili. Havlíček jeho postavu dobře charakterově propracoval a dobře vykreslil jeho povahu. Zaujal mě také retrospektivní pohled Emila, protože do vyprávění místy vložil i nějaké postřehy na určitou věc s odstupem času. Závěr knihy je trochu smutný, když hlavní postava již starého Emila vzpomíná na dětství, které prchlo někde v dáli...