JAK ROZTANCOVAT BABIČKY

Autor: Marie Kubátová (*08.08.1922)
Vydala: Sláfka, Praha 2004

Děj:

Tato povídková knížka je určená především babičkám a starším paním, kterým, jak píše autorka v úvodu „uletělo spaní“ a snaží se zahnat tíhu noci vzpomínkami. I když do téhle věkové kategorie zdaleka nespadám, líbilo se mi číst všechny ty vzpomínky na mládí a úvahy o současnosti i minulosti.

Marie Kubátová použila tradičně svůj laskavý humor, když popisovala některé strasti babiček žijících o samotě, ale taky se zamýšlela nad vážnějšími tématy, které stařenkám přidělávají vrásky; třeba to, jak by ještě mohly být pro svoje děti a vnoučata potřebné, jak se zbavit chmurů ze samoty nebo co dělat se starými předměty, které leží na půdě omotané pavučinou vzpomínek.

Nejdelší povídka v knížce ale patřila tématu o mladých lidech, kteří se potkali při letní brigádě a shánění materiálů pro diplomovou práci v archivu jednoho zámku. Hledali nějaké informace o slavném rodákovi, bývalém nakladateli knih, a tak se díky jeho zápiskům z jeho života v minulosti rozpovídali o svojí současnosti. Autorka tak nenásilně propletla kořínky minulosti s přítomností a dokázala, jak i několik desetiletí staré životní příběhy dokážou ovlivnit dnešní svět.

Hodnocení:

Je to druhá knížka, kterou jsem od Marie Kubátové četla, a musím říct, že se mi taky moc líbila. Autorka umí opravdu mile a zajímavě vyprávět nejen o radostech, ale i o smutnějších věcech a podává čtenáři pohled na různé aspekty života očima jiných.

Toto dílko trochu změnilo můj pohled na babičky a starší generaci. Už chápu, proč jsem dostávala každý rok od babičky pletené ponožky a rukavice :o)