KOUZLO RODINNÉHO STOLU

Autor: Marie Kubátová (*08.08.1922)
Vydala: Sláfka, Praha 2003

Děj:

Autobiografická knížka známé české spisovatelky je rozdělená do několika kapitol, jež jsou vždy uvedeny jedním z receptů z rodinné kuchařky, kterou autorka zdědila po svých předcích. Teta Valči, která si kdysi rodinné recepty poctivě zapisovala, je také hrdinkou mnoha příběhů z dob, na které Kubátová vzpomíná.

Recepty mají také zajímavé názvy podle toho, k jaké příhodě se vážou - např. dort "Past na ženicha", což byla pochoutka, díky níž neměl žádný z ženichů své nevěstě odolat a mělo být zajištěné, že si jí určitě vezme za ženu. Každá vdavekchtivá slečna tedy měla svému vyvolenému upíct tento dort a mohla si chystat svatební výbavu :o)

Autorka vystudovala v Praze farmaceutickou fakultu a potom dlouhé roky pracovala v jedné lékárně ve Špindlerově mlýně. Tady také prožila druhou světovou válku, kdy byl všeho nedostatek. V knize jsou tedy i takové recepty, na jejichž provedení autorka v době nedostatku mouky nebo cukru a při válečných potravinových lístcích, použila náhražky. Je docela zajímavé vidět, co všechno se dá v receptu třeba na dort nahradit.

Knížka je převážně vzpomínková a je psaná velmi milým a vlídným jazykem. Text je také obohacený o výrazy z valašského nářečí a z kraje, kam autorka jezdila za svými příbuznými a vzpomínkami.

Hodnocení:

Moc se mi líbilo, jakým stylem byla tato knížka napsaná. Ze všech příběhů dýchá vůně vanilky, dětství a lidové tradice. Recepty jsou díky autorce převedené z lidových měřítek "dvě hrsti mouky" do normálních měrných jednotek, a tak se dá podle nich píct a vařit i dnes.

Ukázka:

Dort Otelka

Otelka není jméno kuchařky, je to feminimum od slova Othello, ženský protipól Shakespearova žárlivce. Ženská Otelka si však nemůže dovolit uškrtit svého mužského, má s ním děti a má ho ráda. Fanulka nepekla „mouřenína v košuli" jen jako vánoční radost pro děti, pekla dort Otelku jako svou psychoterapii v dopalu na mužského a jako ventil pro vlastní beznaděj z vědomí, že s mužskou umanutostí nehne. Dort Otelka spojoval Fanulku s mou maminkou v přátelském porozumění. Fanulka nepatřila do rodinné družiny, patřila k otcovu nakladatelství. S maminkou ji sblížil stesk po rodné Moravě. Fanulka byla od Valašských Klobúk, maminka ze Štítné. Obě se provdaly za mužského a jeho iluzi o čemsi velikém a ve chvílích deprese spolu pekly dort Otelku. Krycí jméno pro děti: „múřenín v košuli".

Moje rodiče spojila v životní svazek iluze první republiky. Otec, stavební inženýr, k zármutku dvou tet, které jej vychovaly od sirotčích let, odložil diplom do almary. Maminka, magistra farmacie, přidružila k otcově troubě s diplomem i troubu svou a založili spolu nakladatelství pro potřeby československé tělovýchovy a venkovských škol.

Fanulka byla švadlena z dobré krejčovské dílny. Když kočující divadelní společnost potřebovala krejčovské služby a rokokový kostým pro paní kněžnu z Jiráskovy Lucerny přinesl do dílny představitel mlynáře, propadla švadlenka kouzlu divadla i jeho prvnímu milovníku a odjela s divadelní polečností jako garderobiérka. V zákulisí opravovala kostýmy pro heroiny, s nimiž pojila jejího hrdinu role v milostný pár. Nežárlila na Julii, na princeznu Pampelišku, na siláckou královnu Alžbětu, ani na královnu Mab. Žárlila na tu sakramentskou Thespidovu káru, kterou její muž táhne a ona musí zezadu postrkovat. A nedal si pokoj, ani když ho věk a nemoc vyřadily z rolí prvního milovníka a z kočovného života. Chytá záskoky a příležitostí pro „muže z davu" na Barrandově a po nocích rozepisuje muzikantům noty. Rozepisuje i hudební doprovody k tělocvičným vystoupením. A tak se s mou maminkou Malinkou sešly u šibřin-kové scény, Málinčin muž nacvičoval taneční rej sněhových vloček pro scénu „V království Zimy" a Fanulčin mužský pro to rozepsal hudební doprovod. Malinka s Fanulkou vycpávají vatou stříbřité tarlatánové rampouchy pro dekoraci sálu.

Fanulka vyzpěvuje při práci:
„Voda, voda, nechcem jáju,
nech sa v něj dievčence kúpávajú.
Ve vodě sú žáby, raky,
najdu sa aj hadi taky..."
a Malinka vidí štítenský potok Járek a ve vodách Járku své blažené dětství.

„Fanulko, až já se jednou vzbouřím, přestanu psát faktury knihkupcům a adresy Tělocvičná jednota Sokol tam a tam, napíšu pro svoje děti pohádky o Járku. Honorář za knížku nepoputuje do tiskárny na sokolské pochody, ale poputuje jako záloha panu staviteli Vlkovi na stavbu rodinné vilky v Radošovicích. Muž to nebude mít za námi daleko, ta obec je nedaleko Prahy, a děti najdou svůj Járek u potoka Rokytky. Našla jsem adresu v inzerátech Národní Politiky. Fanulko, neviděla jsi tu ležet ty noviny?"

„Panenko svatokopecká, já vycpala těma novinama rampouchy. Vaty se nedostávalo už ani pro skladbu sněžných mužů v doprovodu královny Zimy."

Tak končívají sny o Starém Bělidle, které si člověk pěstuje, když je duši teskno.

„Malčinko, mužskýjsou plemeno umanutý. Ženská má děti a odpovědnost za chléb náš vezdejší. Mužský mají fotbal, muziku, karban, mysliveckej spolek, Sokol, síťku na motýly, krabice brouků či svou fajfku tabáku a marná žárlivost naše. Upečeme si dort Otelku. Jsme múdré osoby a děcka si pochutnajú. Než bysme si rozbúřily hladinu rodiny, nechť na tu našu psychoterapiju pukne tucet vajec!"

Připravily mísu, metlu na šlehání, vařečku a pak chvíle odmlky.

„Fanulko, kde máme dortovou formu?"

„Ta asi zůstala u nás. Víš, že babičky nerady vidí, když se peče dort pro sokolské šibřinky do tomboly."

Ba bylo to tak: když se připravalo něco pro pochybné podniky, jely babičky ve vdovských šátcích stěžovat si nebožtíkům, že jejich Jan, kterého odchovaly, namísto plánů pro domy a mosty rejsuje podivné můří nohy a bleší skoky Sokolům pro jejich tělocvik. Toho dne jevypudily na pouť do Opřetic tarlatánové rampouchy pro skladbu jakýchsi ledových mužů.

„Nalijeme těsto na plech namísto do dortové formy a místo velkého jednoho dortu vykrájíme malé dortíčky."

Když pak ty malé dortíčky maminka s Fanulkou parádily, přišli domů otcové, aby u klavíru sladili tělocvičné úkony s muzikou.

„Fanulko," řekl Fanulčin muž své ženě něžně, „ty sis vzpomněla na mou nejslavnější roli? Deset malých černoušků! A já tam hrál padoucha tak věrně, že nás i sám pan starosta v Benešově, kde jsme se společností hostovali, pozval do hospody na pivo."

„Tak vidíš, Malinko, jak jsme dopadly," řekla Fanulka mamince. „Ani ten dort Otelku nám nepřejou. Místo Shakespeara nasadili Agátu Christie. Místo Othella vidí deset malých černoušků. Svoji roli. Ani by naši vzpouru nepochopili."

Když pak dávala deset černých dortíků oparáděných smetanovými čepičkami na podnos, oddělila dva sladké kousky babičkám. Jsou z naší branže. Jsou to taky trosečnice mateřských snů. Až přijdou z té hřbitovní poutě, ať tu na ně čeká sladké sousto."