LADY HAMILTONOVÁ

Autor: Alexander Dumas st. (24.07.1802-05.12.1870)

Děj:

Příběh Emmy Lyonové, později lady Hamiltonové, začíná ve chvíli, kdy ona leží na smrtelné posteli a dává svůj deník knězi, aby si ho přečetl a přijal tak její pokání. Proto ho vlastně psala, aby se zbavila tíhy svojí minulosti a taky aby varovala před podobným způsobem života svoji dceru Horácii. Nutno ještě dodat, že Emma umírala v naprosto nuzných podmínkách a v podstatě úplně bez finančních prostředků, i když v mládí žila dokonce u královského dvora.

Psala se druhá polovina 18. století a Emma coby malá holčička chodila se svojí maminkou od statku ke statku, aby je tam nechali lidé pracovat a přespat. Emma byla nemanželské dítě a dětství prožila v chudobě. Potom díky finančnímu příspěvku mohla chvíli chodit do soukromé školy, ale spolužačky jí dávaly jasně najevo, že mezi ně nepatří. V takových chvílích si hrozně přála být bohatá a nemuset se za svůj původ a poměry stydět. Čím se ale od spolužaček z bohatých rodin ještě výrazně lišila, byla její krása; v té se jí nikdo nevyrovnal.

Jednou se kdesi na venkově setkala s malířem Romneyem a jeho společnicí Arabellou, kteří jí nabídli, aby se u nich v Londýně kdykoliv zastavila, až tam někdy pojede. Romney byl Emminou krásou unešený a rád by jí namaloval.

Emma pak nějakou dobu pracovala jako vychovatelka dětí pana Hawardena, ale to jí brzy nudilo a zatoužila po něčem jiném. Proto utekla do Londýna. A to byl v podstatě první krok ke všemu špatnému, pro co se ve svém životě rozhodla. Toužila po kráse a bohatství drahých salónů, a tak se přes slečnu Arabellu dostala k několika mužům, se kterými různě dlouhou dobu žila. V Londýně 18. století to ale bylo nemyslitelné, aby spolu žili muž a žena bez sňatku, proto se o Emmě říkalo, že je to kurtyzána.

Kdo si ji ale chtěl i tak vzít a kdo ji opravdu miloval, protože poznal, že má krásnou i duši, byl lord Charles Greenville. Jenže mu to nedovolila jeho finanční situace a jeho strýc sir William Hamilton mu odmýtnul poslat peníze právě kvůli plánované svatbě s Emmou. Pak se s ní sám seznámil a taky se do ní bezhlavě zamiloval. Nabídnul Emmě sňatek a ona nakonec souhlasila, protože to pro ní byl i dobrý obchod. Sir Hamilton jí měl zajistit úctu vdané a počestné ženy a taky jí mohl poskytnout dostatek peněz k životu v blahobytu. Navíc jí k tomu, aby nabídku k sňatku přijala, pobízel i Lord Greenville, protože chtěl, aby byla šťastná. Ona tedy přijala a stala se z ní lady Hamiltonová.

Odjeli spolu do Neapole, kde sir Hamilton působil jako anglický velvyslanec, ale neapolský dvůr nejprve Emmu neuctivě až pohrdavě irnogorval. Věděli o její minulosti. Když se pak královna Marie Karolina, dcera Marie Terezie a sestra francouzské královny Marie Antoinetty, doslechla, že u anglickéh odvora Emma přijatá byla, přijala ji taky. Staly se z nich velmi blízké přítelkyně a v podstatě byly pořád spolu. Emma se tedy dostala výš než si kdy dokázala jen představit.

Ve Francii koncem 18. století začalo být předrevoluční dusno a republikánský vliv se dostal až do Neapole. Celá Evropa byla ve válce a nikde nebyl klid. Vládu v Neapoli vedla Marie Karolina sama, protože jejího muže krále Ferdinanda víc zajímal lov než vládnutí.

Emma v té době měla milenecký poměr s generálem Nelsonem, který hrdinně zvítezil nad Napoleonem v bitvě u Abukiru. Byl to anglický národní hrdina a Emmu zbožňoval, na což byla ona neskutečně pyšná. O jejich vztahu věděl i Lord Hamilton, ale byl starý a po Emmě žádal jen přátelství, a tak to tiše toleroval.

Emma pak ovdověla, ve Francii došlo k popravě královny Marie Antoinetty a krále Ludvíka XVI., a tak musel být Nelson víc na moři a bojovat proti Napoleonovi. V té době se Emmě narodila jeho dcera Horácie, kterou pak Nelson jakoby adoptoval, protože by se k ní jinak nemohl hlásit. Byl totiž pořád ještě ženatý. Horácie tedy nesla jméno Nelsonová-Hamiltonová a Emma s ní odjela do Anglie, kde nějakou dobu žila v sídle Merton Place i s Nelsonem.

Admiralita ho ale znovu povolala na moře a odtud už se pak nevrátil. Padl v námořní bitvě nedaleko mysu Trafalgaru. Emma zůstala sama s Horácií a po nějaké době už neměla žádné peníze, protože prostě nedokázala slevit ze svých nároků a neuskromnila se. Neapolská královna Marie Karolina se k ní nijak nehlásila a tvářila se, že nikdy nebyly blízké přítelkyně. A tak se z Emmy zase stala chudá a nevýznamná Emma Lyonová.

Hodnocení:

Líbilo se mi, že se veškeré dění Emmina života odehrávalo na pozadí historicky významných událostí kolem francouzské revoluce. Bylo to do děje zakompované tak nenuceně, že to ani nerušilo. Podle všeho postava Emmy Lyonové, malíře Romneye nebo kapitána Nelsona skutečně existovala a o Dumasových románech je známé, že pro ně měl historicky přesné podklady. Proto je dost potěšující, jak živě na stránkách této knížky historie působila. Moc mě to bavilo.