MNE SOUDILA NOC

Autor: Valja Stýblová (* 4.6.1922)

Děj:

Hlavním hrdinou této novely je mladý medik Jan, který se po 2. světové válce vrátil na znovuotevřenou lékařskou fakultu plný elánu a chutě do studia. Žil pouze s otcem, majitelem jedné pražské lékárny. Maminka mu umřela na rakovinu, když byl ještě malý, a tak s nimi bydlela i hospodyně Anna. Sestra Stanka byla v té době už vdaná.

Jan dostával od otce kapesné, ale i tak neměl nikdy peněz nazbyt. Proto obdivoval svého kamaráda Alberta, který měl peněz plné kapsy a choval se jako boháč. Jan nechápal, kde tolik peněz jeho spolužák získává, když pocházel z chudých poměrů. Až jednou mu to Albert konečně řekl. Přiznal se, že dělá tajně kyretáže a za to mu ženy bohatě platí. Interupce byly v té době chápány jako zločin a dělat je bylo dost riskantní.

Albert byl za války v Německu a dařilo se mu jen díky tomu, že se hodně věcem naučil a byl k sobě i ostatním tvrdý. Nesnášel slabost a soucit. Válka ho hodně změnila a poznamenala, dokázal si zachovat chladnou hlavu a nadhled v každé situaci. Tvrdil o lidech, že jsou všichni špatní svým způsobem, zkažení a plni hnusu a morální špíny. Také zastával názor, že se za peníze nechá přesvědčit každý i sebevětší moralista a udělá cokoliv. Nabídnul Janovi, aby dělal kyretáže s ním, že se o výdělek podělí rovným dílem. Jan se zprvu bránil, nechtěl s tim mít nic společného, ale nakonec vidina peněz skutečně zvítězila nad jeho morálním cítěním. Albertova teorie se tedy potvrdila i na Janovi.

Měli hodně pacientek, které si nemohly nebo nechtěly počaté dítě nechat, ať už kvůli bídným poměrům, v jakých žily, nebo proto, že byly nevěrné svým mužům a dítě by bylo jenom důkazem o jejich nevěře.

Příběh vlastěn začíná tím, v co celá tato historie vyústila. Jan je v bytě svojí sestry Stanky, která leží nehybně na gauči a místnost začíná ovládat mrtvolné ticho. Zabil ji. Neúmyslně, ale zabil. Dělali s Albertem kyretáže v jejím bytě a pak jednou přišla i ona, že potřebuje pomoc. Jan už nechtěl potraty provádět, noc předtím se dozvěděl, že i jeho matka si před 25 lety chtěla nechat udělat kyretáž, ale nakonec to neudělala a narodil se právě on, Jan. Dostal tenkrát právo na život a teď by ho měl jiným dětem brát? Nemohl, už nikdy nechtěl vzít do ruky kyretu.

Ale mohl v tom Stanku nechat? Ona měla být jeho poslední případ. Chvěli se mu ruce, když bral do ruky stříkačku s morfiem. A pak se to stalo. Byl unavený a nervózní, a tak zapomněla na zásadní pravidlo - zapomněl zkusit, jestli omylem nenapíchnul žílu - a vpíchnul Stance celou dávku injekční stříkačky přímo do žíly. Smrt nastala okamžině, nedalo se už nic dělat.

Albert byl z toho taky vyděšený, ale zachoval si svůj chladný rozum a rozhodl za ně oba, že se zachrání. Kdyby někdo zjistil, že se jí chystali provést kyretáž, šli by docela určitě do vězení. Odklidili všechny operační nástroje, všechny důkazy, že u ní vůbec byli a nechali na zemi injekční stříkačku. Albert rozhodl, že to udělají tak, aby Stanka vypadala jako někdo, kdo bere morfium jako drogu. A pak oba odešli a nechali jí tam, aby ji našel manžel Karel.

Čekání doma bylo strašné. Janovi se hnaly hlavou strašné myšlenky, výčitky a sebeobviňování. Jak mohl?! Zabil vlastní sestru, Stanku, tu živou a energickou bytost. Pak zazvonil telefon, Karel už jí našel. Jak se nakonec ukázalo, nebyla těhotná. Byl to omyl, jen si to myslela a oni, Jan ani Albert, jí nevyšetřili ... Umřela tedy úplně zbytečně.

Hodnocení:

Příběh byl vypravovaný ich formou z pohledu Jana, a tak působil děj velmi sugestivně. Líbilo se mi hlavně dokonalé propracování charakterů všech postav a také lékařská přesnost, s jakou bylo vše popsané. Autorka byla povoláním doktorka. Zápletka měla nečekané obraty a rychlý spád, kniha udrží čtenáře v napětí od začátku do konce. Hlavní otázkou bylo řešení pro a proti kyretáži z pohledu pacientek, Jana i Alberta, z pohledu jejich přítelkyň i kamaráda, který jim dodával morfium, ale myl si nad celou tou věcí ruce. Autorka dobře vystihla morální cítění svých hlavních hrdinů a odhalila jejich slabiny v napjatých situacích.