NADĚJE MÁ HLUBOKÉ DNO

Autor: Jaromíra Kolárová (*24.08.1919)
Vydal: Československý spisovatel, Praha 1988

Děj:

Hlavní hrdinkou tohoto románu je šedesátiletá Anna Dlasková, kterou zaskočí vážná nemoc a ocitne se v nemocnici, kde má čas na odpočinek a svoje vzpomínky. Cítí, že tělo stráne, ale duši má stále mladou a dychtivou po slunci, štěstí a kráse. Všímá si, jak venku začíná jaro, jak se třpytí po ránu rosa a tak ráda by se zase prošla bosá v trávě nebo by se rozeběhla provoněnou rozkvetlou loukou. Když byla Anna mladá, zažila bídu i nouzi, ale také prožila krásnou lásku s Jeníkem Vítkem. Sebrala jí ho válka, ale to už s ním byla těhotná. Vzala si svého ctitele Karla, který nevěděl, že čeká dítě někoho jiného, a narodil se jim malý Kája. Zanedlouho se jim narodila i dcera Jana a po letech i několik vnoučat, ale jen v malém Vítkovi poznávala babička Anna Jeníkovu duši. Se svým manželem Karlem měla kvůli jeho skleróze hodně starostí, ale přesto ho měla ráda. Proto nechápala, jak ho mohly jejich vlastní děti dát do ústavu, když byla ona v nemocnici. Nikdo si nenašel čas, aby se o něj postaral. Byl to přecijen jejich táta, který je spolu s ní vychoval, a tak by měly brát jako samozřejmost, že se o něj postarají, když jejich maminka nemůže. Anna se po nějaké době uzdravila a mohla si pro svého muže zajet do ústavu, odkud ho vzala s sebou na chatu na venkov, kde se narodila a kde kdysi žil Jeník Vítek.

Motto knihy:

Ještě můžeš dosáhnout rukama k zemi,
ještě dostaneš spojení se svou hlavou,
ještě můžeš pokleknout na kolena,
přiložit ústa k vodě a napít se z pramene.

Hodnocení:

Líbilo se mi, jak autorka dokázala přiblížit vnitřní svět starších lidí, jejich pocity, radosti i starosti. Tato kniha mi ukázala starší genaraci z docela jiné a nové perspektivy, a tak změnila i můj pohled na ni. Hlavní hrdinka cítila jenom fyzickou únavu života, ale duchem byla stále mladá a plná ideálů, jakoby byla pořád ještě plná síly a elánu do života, který by chtěla vychutnávat naplno.