STEPFORDSKÉ PANIČKY

Autor: Ira Levin (*27.08.1929)

Děj:

Do klidného městečka Stepfordu se jednoho zářijového dne přistěhuje mladá Joanna Eberhartová se svým manželem Waltrem a dvěma dětmi. Přistěhovali se sem proto, aby žili v hezkém prostředí a hlavně daleko od ruchu velkoměsta. Walter začal dojíždět denně poměrně daleko do práce a Joanna se věnovala svému koníčku - fotografování. Snažila se sblížit se sousedkami, aby měla s kým trávit volný čas, ale všechny byly jako z reklamy na čistící prostředky a jejich hlavní náplní dne i smyslem života byla péče o domácnost a manželovo pohodlí. Vymlouvaly se, co mají doma ještě práce a nikdy nezašly ani na kávu.

Joanně přišly sousedky podivné, ale jednu spřízněnou duši našla, když poznala Bobbi Markowovou. Ta se do Stepfordu přistěhovala o měsíc dřív než Eberhartovi, takže byla stále ještě nováčkem a také nad životním stylem svých sousedek žasla. Byla to normální mamina od rodiny, která nijak nelpěla na naklizené domácnosti a spíš pro ni bylo důležitější to, aby byla její rodina v pohodě a každý měl i trochu času sám na sebe. S Joannou se snažily přijít na kloub tomu, proč jsou "stepfordské paničky" tak upjaté a nespolečenské.

Všichni muži Stepfordu byly členy Mužského spolku, který se scházel každý večer v domě za vysokým plotem. Jejich manželky zatím doma uklízely, praly a žehlily, voskovaly podlahy a jejich domy byly až úzkostně naleštěné a čisté. Joanna začala pátrat ve stepfordském Chroniclu, kde se psalo o každém, kdo se do městečka přistěhoval. Překvapilo jí hlavně to, že všichni muži byli dříve většinou na důležitých pozicích ve výzkumných firmách, ať už zaměřených na výrobu voskových figurín nebo vývoj robotů.

Jednoho dne se Joanna stavila u své kamarádky Bobbi, ale ta jakoby byla úplně vyměněná. Vypadala mladší a spokojenější, byla usměvavá, upravená a neměla na Joannu čas, protože toho prý má moc na práci v domě. Byla skutečně úplně jiná než dřív a svým chováním k nepoznání od ostatních stepfordských paniček.

Joanna si dala všechno dohromady a přišla na to, že onen Mužský spolek nejspíš pracuje na tom, aby všichni muži ve Stepfrodu měli dokonalé manželky, které by žily jen pro svoji domácnost a rodinu, a tak nedokonalé lidské bytosti nahrazovali přesně naprogramovanými roboty. Když se s tím chtěla svěřit Waltrovi, zjistila, že i on se na ní chystá nalíčit past, a tak se pokusila utéct. To se jí ale podařilo jen z části, protože potom ji muži zavedli k Bobbi, aby ji přesvědčili, že to není žádný robot ... Bobbi ale jen splnila svůj úkol a Joannu zabila ... a Walter brzy dostal svoji dokonalou naprogramovanou Joannu, kterou už nezajímá fotografování, ale tráví veškěrý svůj čas v domě a uklízí.

A jednoho dne se do Stepfordu přistěhovala další mladá rodina ...

Hodnocení:

Tento klasický hororový příběh by se dal možná napsat i jako krátká povídka, protože mi přišlo, že to bylo příliš rozvláčné a v podstatě o ničem. Napětí by bylo více vystupňované a děj by nepůsobil tak utahaně a líně. Možná to ale byl Levinův záměr, aby tak vyjádřil poklidnou atmosféru Stepfordu v 60.-70. letech minulého století.