VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJU ZNÁT, JSEM SE NAUČIL V MATEŘSKÉ ŠKOLCE

Autor: Robert Fulghum
Vydal: Odeon, Praha

Počet stran: 159

Děj:

Podtitul knížky je "neobyčejné přemýšlení o obyčejných věcech" a tím by se dala vystihnout celá její podstata. Robert Fulghum kdysi napsal krátký esej, který se jmenoval stejně jako tato knížka, aniž by někdy uvažoval o tom, že by to vyšlo knižně. Potom k tomuto textu na žádost jedné redaktorky přidal další povídání a knížka byla na světě.

Autor se v ní zamýšlí třeba nad tím, jestli má vůbec smysl sekat trávník a hrabat na zahradě listí, což doplnil velmi vtipným popisem svojí úmyslně zanedbané zahrady a zahrady souseda, který patří mezi lidi, co "nejenže mají baterku, která svítí, oni dokonce vědí, kde tu baterku mají" :o)

Většina textů je poměrně krátká a jsou vtipné, ale i k zamyšlení. Fulghum se umí na spoustu věcí podívat docela jiným pohledem a umí to přiblížit čtenářům s lehkostí svému psaní vlastní. Z jeho textů je cítit skutečná životní moudrost, nadhled a taky smysl pro humor.

Ve svém povídání se zabývá taky proměnou člověka, který se snaží svým chováním pomoct ostatním. Zmiňuje např. Matku Terezu, ale taky svého holiče nebo člověka, který mu měl spravit boty. Ti poslední dva, které zmiňuju, v podstatě nic významného pro lidstvo neudělali, ale jak autor píše, patřili tak nějak do jeho života a např. svého holiče považoval po těch letech, co k němu chodil, za svého přítele, i když třeba nikdy neviděl jeho rodinu ani se nesetkali jinde než právě v holičství.

Fulghum se dokáže ve svých textech zajímavě rozepsat i o obyčejné koupelně nebo prachu, který při stěhování našel ve své pracovně. Možnost podívat se na zdánlivě obyčejné a nevýznamné věci dává i svým čtenářům a to dělá z jeho knížek takové bestsellery.

Hodnocení:

Tato poměrné útlá knížka mě doslova nadchla. Jsem ráda, že se mi konečně dostala do rukou a že jsem se nad jejíma stránkama mohla tak dobře pobavit i zapřemýšlet. Fulghum mi svým psaním připomíná dva moje oblíbené autory - totiž Františka Nepila (hlavně při povídání o zahradničení obou autorů) a Ivana Krause (při vyprávění o různých rodinných událostech). Píše s příjemnou dávkou nadhledu, humoru a moudrosti. Určitě se brzy podívám po nějaké další knížce od něj a vřele doporučuju přečíst.