ZÁVOJ A DŽÍNY - ŽENY V ISLÁMSKÉM SVĚTĚ

Autor: Magdaléna Frouzová a kolektiv (*1977)
Vydalo: nakladateslství Vyšehrad, 2006

Děj:

Tato knížka se skládá z příběhů, zážitků a reportáží 11 českých žen, které přišly do kontaktu s islámským světem - ať už jako cestovatelky, novinářky, kamarádky žen vyznávajících islám, anebo přímo jako manželky muslimů.

Názory na islám a země, které vyznávají toto náboženství, se příběh od příběhu lišily. Některé z žen, které v knize popisovaly svůj pohled na věc, islám hájily a snažily se vysvětlit výhody postavení žen v muslimské rodině. Jako výhodu například uváděly to, že žena sice pracovat nesmí, ale také zaroveň nemusí. Co naopak musí, je nosit zlaté přívěšky a prsteny, aby si sousedé nemysleli o jejím muži, že je neschopný. To platí i v chudších oblastech a žádná žena neprodá svoje šperky ani v okamžiku, kdy její děti nemají co jíst.

Naopak kritika se v příbězích dotýkala především toho, že se muslimky z ortodoxních rodin nesmí vzdělávat ani nevštěvovat školu, protože podle staré tradice vzdělávání se patří mužům, aby pak mohli více vydělávat pro zabezpečení rodiny a žena se má starat o děti a domácnost.

Na muže je tedy na jednu stranu vyvýjen obrovský tlak, protože zabezpečení rodiny závisí pouze na něm. Ale také veškeré rozhodování a na jednu stranu i úplná svoboda v tom, co chce dělat. Žena-muslimka se svého muže nesmí vyptávat, kam jde nebo kde celé dny je. Ona ani nesmí chodit ven, pokud nemá doprovod - svého muže nebo bratra.

Jak je všeobecně známé, muslimky musí chodit zahalené, aby je náhodou nespatřil cizí muž. Dokonce se oblečené i koupou a pohled cizímu muži do očí je braný jako výzva. Ženy jsou v rodinách poměrně hodně hlídané různými příbuznými, aby nechodily nikam samy, protože by mohly někde navázat kontak s jiným mužem a svého manžela podvést.

Ve velkých městech se tradice a zvyky trochu uvolňují a třeba v Dubaji chodí muslimské ženy skoro evropsky oblečené, mají svoje auto a navštěvují různé školy a kurzy angličtiny. Mohou i pracovat a čím dál tím víc se objevují na pozicích, kde dříve bylo možné vidět jen muže.

Na venkově a v chudších zemích je většina ortodoxních věřících islamistů a tradice ještě vládnou poměrně silně. Jedna z žen, které Magdaléně Frouzové vyprávěly svůj příběh, se např. vdala do Sýrie a po letech od svého manžela utekla, protože jeho chování přestalo být únosné. V muslimském světě po rozvodu manželů děti vždy připadnou otci, protože je schopný se o ně finančně postarat lépe než žena. Zmíněné Češce se ale podařilo si dítě nechat. Jen se stále musí bát, kdy její dcerku otec např. unese do Sýrie, kde by k ní třeba už nesměla.

Ačkoliv se v Koránu píše, že muž a žena jsou si rovni, v muslimském světe to tak ještě dlouho nebude. Kořeny tradice sahají příliš hluboko a i když jsou muslimské ženy prý houževnaté a vytrvalé, čeká je ještě hodně dlouhá cesta k rovnoprávnosti a svobodě.

Hodnocení:

Líbilo se mi hlavně to, že se v knize sešlo tolik různých příběhů a tím pádem i pohledů na věc. Islám a svět muslimů je diskutované téma a bylo zajímavé si o něm přečíst nejen popis teorie, ale hlavně praxe z běžného života.
Moc se mi nelíbila předmluva Jiřiny Šiklové, která mě od přečtení knížky skoro odradila, ale jsem ráda, že jsem to nakonec překousla a knížku neodložila.