PODJEŠTĚDÍ KAROLÍNY SVĚTLÉ

Světlá pod Ještědem je zřejmě nejznámější a nejoblíbenější obcí Podještědí. V pověsti o jejím vzniku se vypráví o šlechtici, který při lovecké vášni zabloudil v hlubokých lesích a musel v nich přenocovat. Strávil noc plnou strachu. Ráno se mu však naskytl krásný pohled do krajiny a hned poznal, kterým směrem leží jeho sídlo. Na mýtince nechal na památku šťastného zachránění postavit kapličku. Že byla vidět z velké dálky, začalo se onomu místu říkat Světlá.

Pravý původ jména ale musíme hledat v prosvětlení lesů při kolonizaci v polovině 12.století. První zmínka o tržní vsi Světlá je z r. 1291. Stala se jednou z nejstarších obcí v regionu. Světelská farnost v děkanátu hradišťském se poprvé objevuje v soupisu farností v r. 1359. Její původní dřevěný kostel stál pravděpodobně na místě dnešní fary. Zděný kostel sv. Mikuláše pochází z roku 1643, barokní přestavba včetně přístavby cibulovité věže se uskutečnila v r. 1730. Z nejvyššího výklenku shlíží sv. Mikuláš, níže jsou sv. Florián a sv. Jan Nepomucký, erb nad vchodem patří Jakubu Lamottovi z Frintroppu, majiteli Sychrova. Postranními brankami se vcházelo na hřbitov, než byl v roce 1858 zrušen. Vzácnou památkou byl středověký zvon, který se roztavil při požáru kostela v r. 1899. Po obnově dostal kostel dnešní podobu. V prostoru před svatostánkem byl v r. 1931 na počest velké české spisovatelky, jejíž literární dílo snad nejvíce proslavilo malebný podještědský kraj, odhalen pomník K. Světlé od sochaře J. Bílka.

Spisovatelka v obci pobývala v letech 1853 – 1865 a svými díly proslavila nejen obec Světlá, ale i celou oblast Podještědí.

Muzeum Karolíny Světlé se nachází v nedalekém Českém Dubu. V jeho stálé expozici jsou nejen předměty týkající se života Karolíny Světlé, ale také kabinet malíře Petra Dillingera, gotická šablonová malba v Čechách a historie národního obrození.

V samotné Světlé pod Ještědem jsou na všech místech, kam spisovatelka situovala své romány a povídky, památkové desky s popiskami, které přibližují děj autorčina díla. Krásné a klidné prostředí této obce doslova láká k návštěvě.


Dějiště románů a povídek:

Nejslavnějším románem Karolíny Světlé je Vesnický román, jehož hrdinové bydleli v Rychtrově statku (viz.obrázek). Nachází se na návsi Světlé pod Ještědem a v současné době je v něm hostinec. V románu zde původně bydlela statkářka, která si vzala za muže Antoše Jírovce. Jejich služkou byla Sylva, do níž se Antoš zamiloval a se kterou se chtěl později také oženit, ale církevní zvyky mu to nedovolovaly.

Ukázka z textu: „Řekla jsem dnes ráno na statku, že jdu do Liberce objednat mužovi na hrob kříž, ale zatim jsem šla do Dubu na úřad.“ (str. 42)

Vesnický román začíná jakousi rozmluvou Karolíny Světlé k Ještědu (viz. obrázek): „Je mi tě věru líto, ty starý Ještěde! Opěvují-li naši básníci hory české, nikdy nezazní jméno tvoje v písních jejich; líčí-li nám krásy naší otčiny, nikdy se při tom nezmiňují o zelených tvých stráních ni o tvých lesích, kde se prohání štvaní za bouřlivých nocí, ni o stříbrookých tvých studánkách, kde tančívají podvečer malí vodníčkové vedle bledých lesních panen, česajících si tam dlouhé zlacené vlasy při svitu vycházejícího měsíce.“ – Již z úvodu tohoto románu je tedy poznat, jaký měla spisovatelka vztah k samotnému Ještědu i kraji pod ním.

V pověstné Skalákovně, která leží na úpatí kopce Horka v Jiříčkově, což je část Světlé pod Ještědem, se odehrává děj povídky Skalák. I toto místo patří k velmi často navštěvovaným lokalitám ve Světlé pod Ještědem.

Román Kříž u potoka se také odehrává v Podjěštědí a můžeme v něm rovněž objevit popis krajiny, kde autorka dává najevo své okouzlení tímto místem: „Neobvyklý, krásný a velebný pohled mocně působil na mysl její, všemu krásnému a vznešenému přístupnou, vyvolávaje v nitru jejím city tak velebné a posvátné, jakýchž nikde jinde nemívala. Podobaly se někdy těm svěžím na stráních hájkům, těm ruměným na večerní obloze mráčkům, někdy zas tak čarovně a mocně v ní zaplanuly jako to zářící slunce k západu se chýlící.“

***

Na závěr citát Karolíny Světlé:

„Je stokrát větší slastí
být služebníkem svého národa,
než v cizině být kdovíjakým slavným velikášem.“