• narodil se 10. února 1929 ve středočeské obci Hýskov
• dětství prožil ve Svatém Janu pod Skalou (1929-1932) a na samotě ve Výbrnici u Nižbora (1932-1937)
• český spisovatel a žurnalista, humorista, autor dětské literatury
• studoval Obchodní akademii v Berouně, ale studium dokončil v r. 1948 v Praze
• od roku 1954 působil jako textař v reklamním podniku Merkur
• devět let psal reklamní texty pro dvojici Jan Werich - Miroslav Horníček
• v roce 1963 vyšla jeho první knížka pro děti Kola, strojky, nápady a o tři roky později vydal první knihu pro dospělé Kde jsi chodil, Satane?
• spolupracoval s Divadlem Spejbla a Hurvínka - v 70. letech napsal 30 textů k dětským scénkám této dvojice aj.
• pro tehdejší Československou televizi napsal námět k večerníčkům Makový mužíček a Kouzelník Žito a průvodní texty k řadě kreslených a animovaných filmů; byl také průvodcem pořadu Příběh poustevníkova lože z televizního cyklu Lapidárium
• od roku 1969 byl redaktorem Československého rozhlasu, kde se stal autorem humoristických scének, her Noc a skála, Oldřiška, řady humorných propagačních relací, pravidelných celoročních cyklů rozhlasových fejetonů, které sám interpretoval
• do paměti posluchačů se zapsal zejména jako osobitý autor a zároveň vypravěč drobných fejetonů, které byly vysílány v pořadu Dobré jitro a které později vyšly i knižně (Dobré a ještě lepší jitro, Dobrou a ještě lepší neděli aj.)
• roku 1971 se stal profesionálním spisovatelem
• zemřel 8. září 1995 v Praze a je pohřbený ve Stradonicích u Nižboru, kam jezdil pravidelně na chalupu

Tvorba:

Charakteristika - laskavý humor, skvělý vypravěčský talent, zajímavý pohled na věc, vytříbený jazyk, vtipné postřehy; schopnost živého vyprávění, jímž byl schopen oživit jakékoli téma a přeměnit ho ve čtenářskou zajímavost, ve svižnou causerii nebo fejeton

Bibliografie:

Kola, strojky, nápady

Dobré a ještě lepší jitro

• příběhy a povídání, ze kterých se tato knížka skládá, psal František Nepil původně pro rozhlasové vysílání, a sice pro pondělní jitra; svým milým humorem tak zpříjemňoval začátky týdne všem posluchačům po dlouhé dva roky.
• autor se zamýšlel nad různými životními otázkami a vysvětlil je čtenářům svým způsobem, čímž nabídnul na spoustu obyčejných věcí docela nový pohled.
• psal například o spisovateli Otu Pavlovi, o svých přátelích a kamarádech, o cestování nebo svých zimních procházkách; nezapomněl také na příhody z širokého příbuzenstva, které byly většinou velmi vtipné

Dobrá a ještě lepší jitra

Dobrou a ještě lepší neděli

Pohádky z pekelce

Jak se dělá chalupa

• hlavní hrdina tohoto humorného románu se jmenuje František, a tak jde o příběh s autobiografickými prvky (autor měl svoji chalupu ve Stradonicích)
• vypráví o rodině pražáků, kteří se jednoho dne rozhodnou, že by chtěli mít chalupu někde na krásném venkově, aby tam mohli jezdit na víkendy a na prázdniny
• autorovi se tak naskytla možnost popisovat různé trable takovéto rodiny, která s venkovem neměla žádné zkušenosti a měla o jeho fungování a životě docela zkreslenou představu

Lišky, dobrou noc

Makový mužíček

Polní žínka Evelínka

Naschválníčci

Ohlédnutí

Pět báječných strýčků

Nedokončené rozhovory

Podívánky

Kněžnin prsten

Lipová alej

Apokryfy z étéru

Malý atlas mého srdce

Satan z prstenem

Kde jsi chodil Satane?

Slova mezi barvami

Strašpytýlek

Tělověda.Jazykověda

Má stoletá lásko

Hledání radosti (vydáno posmrtně, 2006)

Knížky o Františku Nepilovi:

Vejvoda Jiří - Káva u Kische
Kropp, Vilém - Jak jsem potkal Františka Nepila
Franta, Karel - Dovolená s Františkem Nepilem
Suchý, Ondřej - František, co Nepil pivo
Kropp, Vilém - Ohlédnutí 1998

Napsali/řekli o něm:

• Miroslav Horníček: „Jednoho dne přišel Jan Werich a povídá mi - »Budeme spolu točit reklamy.« Trochu jsem užasl, protože právě natáčení reklam bylo pro mne neslučitelné s Janem Werichem. A pak tomu nasadil korunu: »Budou to reklamy na umělý tuk SANA - vlastní sestra másla.« A přivedl do našeho divadla autora těch reklamních textů - Františka Nepila. Pochopil jsem. Jan Werich měl neomylný čich na lidi a tento autor voněl. Čím? Člověčinou. Vzpomínáte? Děd Vševěd říkal: »Čichám, čichám člověčinu.« A Jan Werich mezi dědy Vševědy patřil.“



• Vladimír Preclík: „Stalo se, už nevím jakým řízením osudu, že mě z rádia probudilo Dobré a ještě lepší jitro. Tedy přesněji probudil mě František Nepil. Byl to hlas laskavý, tichý a strategicky uvážlivý, hraničící s pomalostí. Jak asi vypadá člověk, který má tolik času mluvit dnes pomalu? Je malý, tlustý, hubeňour a asketa? Asketické jméno by tu bylo. Pak jsem jednou seděl v hospodě a od vedlejšího stolu jsem ten nenapodobitelný hlas uslyšel. Byl to opravdu Nepil. Řekl jsem mu o tom svém probuzení a přisedl si k jeho stolu. Najednou se mi zdálo, že se známe tisíc let.“



• Ondřej Suchý: "Když jsem šťastnou náhodou mohl na podzim roku 1992 cestovat se svým starším kamarádem Františkem Nepilem do Londýna, netušil jsem, že o osm let později budu na rozhlasových vlnách v čase předvánočním vzpomínat na poněkud absurdní situaci, kdy jsme spolu po tomto velkoměstě běhali a sháněli - na začátku měsíce října (!) - betlém. František totiž miloval Vánoce a všude, kde se ve světě ocitl, sháněl vždycky betlém. Však se vám z toho také sám vyzná, bohužel už jen v archivních nahrávkách (které se k Františkovým ctitelům dostávají občas také díky kazetám, vydávaným Radioservisem či Audiostory). Před pěti lety nás totiž František Nepil nečekaně opustil. Protože byl však spisovatelem a vypravěčem velmi pilným, máme ho naštěstí i po těch pěti letech stále na dosah ruky. 15. září letošního roku se navíc v berounském Knihkupectví Františka Nepila křtila knížka vzpomínek jeho přátel Jak jsem potkal Františka Nepila. Český rozhlas byl u toho, a tak v dnešním pořadu, vedle zvukových záznamů Františkových vyprávění, nebudu vzpomínat na tohoto báječného člověka jen já sám, ale z berounského křtu uslyšíte také veselé vzpomínky akademického malíře Karla Franty a v neposlední řadě i celý zahajovací projev kmotra této knížky, spisovatele a fejetonisty Rudolfa Křesťana. Zkrátka - František Nepil bude také v prosinci mezi námi. Díky svému nadčasovému dílu, plnému laskavého humoru i moudrosti, od nás vlastně nikdy neodešel."



• Profesor Josef Koutecký: „Svým způsobem to byl fenomén. Dokázal objevit kolem nás a předávat »člověčinu« lidem v době, kdy společenské vztahy byly nesmírně neupřímné a formální. Lidé ho zbožňovali, protože se v jeho vyprávění viděli a nabývali pocit, že sami o tom dokážou vyprávět, čili získávali jeho prostřednictvím sebevědomí.“