• narodila se 24. února 1830 v Praze
• vlastním jménem Johanna Rottová – Mužáková (její muž byl učitel Petr Mužák)
• už jako malá měla potřebu psát, ale rodiče jí to zakazovali
• zemřela jim několikaměsíční dcera a Světlá se několik let trápila a žila v trýznivém nervovém napětí, ale potom poznala Podještědí – rodný kraj jejího muže – a začala zase studovat a věnovat se literatuře
• v době, kdy začala autorka psát, měla už o literatuře jasnou představu – viděla v ní „jedinečnou možnost, jak promlouvat k českému lidu, jak vést a vychovávat, aby z jeho života ustupovaly necitlivosti, hrubé násilí a nevzdělanost“, jak sama napsala
• psaní ji vrátilo zpátky do života, měla chuť zase tvořit a pracovat na svém literárním stylu
• patřila mezi májovce (stejně jako např. Neruda nebo Hálek)
• 1858 otiskl V. Hálek v almanachu Máj její 1. novelu Dvojí probuzení
• 1862 se poznala s Janem Nerudou a vznikl mezi nimi velmi blízký vztah, ale jen platonický, dlouho si spolu psali, Neruda chtěl, aby od svého muže odešla a žila s ním (dopisy v současnosti vyšly v knižní podobě), ale nakonec se spolu rozešli ve zlém
• v autorčině životě pak přišel „konec let učednických“, jak sama napsala, a nastala doba „umělecké zralosti“
• inspirovala se při své tvorbě zhruba dvojí tematikou – psala příběhy tzv. salónů vyšší společnosti (z aristokratické a patricijské Prahy) a na přelomu 60.-70. let se soustředila na zachycení obrazu krajiny a lidí, jak je poznala v kraji pod Ještědem
• její tvorba zachycuje zobrazuje život venkovského lidu a pražské aristokratické a měšťanské společnosti od 18. století až po druhou polovinu století devatenáctého, ráda se vracela k období Národního obrození
• prvních literárních úspěchů dosáhla pražskými romány První Češka (1861) a Na úsvitě (1865)
• mnohem slavnější jsou ale její tzv. ještědské romány Frantina (1876), Nemodlenec (1878)
• čtenáře zaujala i drobnějšími prózami Lamač a jeho dítě (1872), Skalák (1872), a Zvonečková královna (1872) nebo Černý Petříček
• publikovala podobně v časopisech Obrazy života, Rodinná kronika, Květy, Osvěta, Lumír, Zlatá Praha, Světozor, Ženské listy aj.
• mezi její nejznámější romány patří Kříž u potoka a Vesnický román (1867), kde se objevily typické hrdinky Karolíny Světlé, tzv. „mravně silné ženy“
• od roku 1875 byla nemocná a některé své poslední práce už jen diktovala, zemřela v Praze 7. září 1899

Tvorba:

a) Romány:

První Češka (1861)
Vesnický román (1867)
Kříž u potoka (1868)
Kantůrčice (1869)
Frantina (1870)
Poslední paní Hlohovská (1870)
Zvonečková královna (1872)
Nemodlenec (1873)
Miláček lidu svého (1882)


b) Povídky:

Dvojí probuzení (1858)
Sestry (1859)
O krejčíkovic Anežce (1860)
Zamítání (1860)
Láska k básníkovi (1860)
Za májového večera (1860)
Několik archů z rodinné kroniky (1862)
Cikánka (1863)
Ještě několik archů z rodinné kroniky (1863)
Lesní panna (1863)
Skalák (1863)
Na úsvitě (1864)
Lamač a jeho dcera (1864)
Z tanečních hodin (1866)
Rozcestí (1866)
Večer u koryta (1870)
Hubička (1871)
Mladší bratr (1871)
Černý Petříček (1871)
Ten národ (1872)
Námluvy (1872)
Nebožka Barbora (1873)
Okamžik (1873)
Konec a počátek (1874)
Černá divizna (1877)
V zátiší (1878)
Teta Vavřincová (1879)
Divousové (1882)
Z vypravování staré žebračky (1884)
…